Protoze zde sef tedka na tri tydny, musela jsem toho vyuzit a vydala jsem se na ctyrdenni vylet do Maine. Puvodne jsme si rikali, ze pojedeme na jih, abychom videli zelene stromy. Ackoli v Montrealu bylo uz po nejakou dobu moc hezky (i pres 20C), zeleno nikde videt jeste nebylo. Nakonec jsme se rozhodli pro Narodni park Baxter v Maine. Vzali jsme si taky kola, abychom se po parku mohli projizdet.

Ovsem uz na kraji Quebecu jsme potkavali skoro uplne zamrzla jezera, coz nas trosku vystrasilo. Jakmile jsme prejeli hranice do USA, najednou byl vsude kolem nas snih. Se stanovanim to tedy nevypadalo zrovna pozitivne. A musim se pochlubit, ze jsem presvedcila americkeho imigracniho urednika, aby mi pripnul kanadaske studijni povoleni do pasu, jsem se tedy odvazila. Ale on byl moc hodny a vubec mu nevadilo mi pomoct.

Prvni noc jsme spali v Jackman, Maine. Bylo asi -5C, docela zima. A rozvodnena reka (na fotkach). Rano pak bylo uplne krasne a jasno, tak jsme se zdejsich ptali, jestli se tam v lesich daji videt losi. Nekolikrat se nam dostalo odpovedi:"Dneska jsem videla tri" nebo "Zrovna minuly tyden se tady jeden prochazel po silnici, prosel nam kolem obchodu, ale nic si nekoupil" a tak podobne. Tak jsem se tesila, ze mnou obdivovane srandovni zvire (nelze napsat zviratko, spis je to obluda) uvidim hnedka nekolikrat.

Prani se mi splnilo docela brzy, kdyz jsme projeli kolem jednoho, ktery stal primo kolmo na silnici a vypadal, ze bude prechazet. Kdyz jsme k nemu ale zacouvali, tak pomalu odcupital do lesa. Takze jeho fotku nemam. Pri ceste zpatky jsme ale videli jineho, ktery silnici aji presel. Mam nekolik (rozmazanych) fotek. Jsou vazne srandovni :-)

Pri ceste do Baxter park jsme museli projet soukromou cestou. Moc jsme netusili, co to znamena, ale zjistili jsme, ze platit se nemusi. Ono by vlastne ani nebylo za co - asfalt nebyl a obcas diry opravdu velke. Pres jednu jsme museli dokonce stavet most, ale povedlo se a nas Ford Focus neutrpel. Zajimave to bylo, to jo. Taky nas pred cestou mistni lide varovali, rikali, ze tam asi bude snih, protoze jeste pred tydnem se pan prohanel na sneznem skutru na jezere, a to se synem... A v parku jsme taky uvideli peknou postolku. Ha, jak se tak tedka divam, tak je to spis sokol!

V parku nas konecne cekala vyasfaltovana silnice, ale neradovali jsme se dlouho. Hnedka u vjezdu byla docela velka hromada snehu (asi pul metru) pres jeden cely pruh. Nenechali jsme se odradit. Jenze snehu pribyvalo a pribyvalo, az jsme potkali pana na kole. Panovi, jak jsme se pozdeji dozvedeli, bylo sedmdesat let (i kdyz na to nevypadal) a vylezl na nejvyssi horu parku (vysoka asi jako Snezka, Katahdin, docela impozantni hora) 355x! A drzi rekord. Byl na sebe patricne pysny, ale fajn. Se zajimavym prizvukem.

Tudiz jsme se rozhodli, ze auto opustime a vyrazime na kolech. Jeli jsme cestou necestou, snehem asfaltem, ale nakonec do toho prave vstupu parku jsme se dostali. Bylo to zajimave, kolem nas spousty snehu, ale na slunicku urcite pres 20C, musela jsem si vyhrnout rukavy. V parku jsme se trosku opalovali, poslouchali nejake zaby nebo kachny nebo co to bylo a pak odevzdane odjeli na jih k mori. A vecer si na krasne plazi udelali barbeque. Dokonce se to tam i mohlo.

Zatopena reka s mostem v Jackman.	Jezero u losa.
Sokol (?) v Baxter park.	Tadyk jsme si museli postavit most (to jeste neni nas vysledek!).
Ragged Lake	V rekach bylo vsude hodne vody.
Jeden z pohledu na Mt. Katahdin.	Vchod do Baxter park.
I takhle jsme museli jet. Ale tohle je trosku kamuflaz, mne to ve snehu moc neslo.	Zapad slunce nad Bay of Maine.
Plaz na ktere jsme delali barbeque.

Dalsi den bylo docela zatazeno, ale to nam az tak nevadilo (i kdyz spadlo par kapek) a vydali jsme se na Mount Desert Island na okuzni jizku parkem na kole. To byla krasa! Kolem oceanu, dychali jsme svezi slany vzduch, pohoda. Taky jsme autem vyjeli na 1500 feetu vysokou horu Cadillac Mountain, ze ktere je vubec nejdriv videt vychod slunce na celem severoamerickem kontinente. Ale neprivstali jsme si, to tedy ne.

Vecer jsme si opet udelali neco jako barbeque, ktere bylo i pres me ne zrovna drobne zaludecni potize vyborne. Evidentne je tahle oblast zamerena na letni turismus a mimo sezonu zde chcipl pes. Bar Harbor bylo uplne prazdne, vsecko zavrene, ale dokazu si to predstavit v lete.

Posledni den jsme si rano vyjeli na kole na Cadillac Mountain, bylo to jednodussi, nez jsem si myslela. Cesta tam - 35 minut, cesta dolu - 9 minut. Kdyz jsem vjizdela do zatacky a videla omezeni rychlosti pro auta na 15 mili za hodinu, letmo jsem se podivala na tachometr (neni radno spoustet oci ze silnice) a zjistila, ze jedu 46 km/h. Snazila jsem se spocitat, jestli se vejdu do limitu (to jsem vedela, ze ne-e, ale chtela jsem zjistit, jak moc ne-e). No, abych to tak shrnula, papulku jsem si nerozbila :-) Ale priste si prilbu vezmu, vazne.

A pak uz jsme jeli jen zpatky do Montrealu, po ceste jsme take potkali dalsiho losa, jak uz jsem zminila.

Pohled z Cadillac Mountain do Bay of Maine.	Po takovych cestickach se na hore musi chodit.
Thunder hole - Hromova dira. Vlny vytvari ve vode vzduchove bubliny a delaji rambajs.	Thunder hole naplnena vodou.
Kulhavy racek, ktereho jsme dvakrat krmili.	Blackwoods campground-otevreny po cely rok.
Pohled z Cadillac Mountain za jasneho dne.	Fouka.
Dalsi pohled z Cadillac Mountain.	Losik.

Uz jsem si nejak zvykla, a vy doufam take, na sekci Skola a tak. Takze: kdybyste si mysleli, ze jsem dlouho nepsala proto, ze jsem pracovala na sve dizertacni praci, tak byste byli na omylu. Hodne casu mi tedka zabira projekt, taky jsem byla dat prednasku do Quebec City, coz byl moc hezky vylet, dost se divam na hokej a fandim GO HABS GO, ale asi uplne nejvic casu me zabere se stresovat nad ruznymi vecmi (vcetne hokeje, haha), prevazne nad praci v Mayo Clinic. Mela jsem vedet nekdy v prubehu minuleho tydne, jak bylo s moji zadosti nalozeno, ale jeste jsem nic neslysela. Tak snad brzy budu.

S Mayo Clinic se mi stala zajimava vec. Aplikaci jsem poslala nekdy zacatkem dubna, deadline byla 18.4. A tak mi 17.4. posle sefova ztama email (pote, co mi pry nekolikrat volala, ale nejak jsem zrovna pobihala po nemocnici), ze moji zadost vubec nedostali. Tak jsem ji tedy poslala znovu, ale bylo to taktak, protoze jsem skoro odchazela z prace a dalsi den jsem na emailu vubec nebyla, nebot jsem jela do Quebecu. Ale vyslo to. Teda aspon to poslani, myslim, ze o me na tuhle pozici nestoji. Ale na post doca snad ano.

A tak kdyz uz jsme u te budoucnosti - tak mam zatim asi pet moznosti - budto pujdu do Mayo na faculty position (coz vlastne ani moznost zatim neni, nevim, jestli me vubec pozvou na interviews) nebo na post doca, nebo muzu zustat v Montrealu delat post doca u Franka, ktery se mimochodem asi za mesic stehuje do Holandska (!), nebo muzu delat vpodstate totez u Luca Beaulieu v Quebec City, nebo se jeste nabizi pozice v Seattle, coz je kombinovana klinicka praxe s post docem. To je take velmi zajimave a vypada to, ze o me hodne stoji. Teda aspon to tak v jednu dobu vypadalo, na posledni email nereagovali. Takze tak. Jak dopadnu, se uvidi.

A taky uz mam opublikovane dalsi dva clanky, hura, hura. Ehe, jeden ukazu:

A kdyz jsme u tech clanku, tak jsem minuly tyden zjistila, ze jeden z mych clanku dostane jakousi cenu. Ale ma to byt tajne, tak o tom az v cervnu, kdy si cenu prevezmu. Mam z toho kazdopadne radost.

A tedka uz jen rychle o mem MRI scanu. Delala jsem pro jednu kamaradku studii (dychala jsem kyslik s ruznym obsahem CO2) na magneticke rezonanci a jako vedlejsi produkt jsem dostala obrazy sveho mozku. A $100, hihi. Jak jsem se vcera na obrazky divala, zjistila jsem, ze mi mozek v jednom miste vrusta do lebky. Nevidela jsem to jako moc pozitivni, ale Repak rika, ze mam tak velkej mozek, ze se mi do hlavy proste nevejde. Tak k jeho nazoru se priklanim i ja. Kam tu moudrost mam asi tak davat!? :-D

A to je pro dnesek opravdu vsechno, jdu spinkat. A v patek fandit Cechum na zapas s Danskem. Tak nachystat dres a vlajku! :)

Co rici zaverem? Ze cekam vic komentaru v navstevni knize, ju? :)

Tak uz je druhy den a konecne jsem vyplodila obrazek sveho mozku, kterak vrusta do lebky. Muzete se tedy pokochat - a mozna ho ukazat nejakemu doktorovi ;-) Pracuju jen v nemocnici, tadyk je jich malo ;-)