Ozyvam se jen s velmi kratkou zpravou, planuju napsat neco o cestovani po Gaspesii. Ctyri kamaradi z Prahy prijeli 13.cervence a odleteli 7.srpna, spolu jsme trosku cestovali, v srpnu jsem musela uz do prace, takze oni potom sami.

Jestli si myslite, ze v Kanade je zima, tak to se opravdu mylite. Teda v zime zima je, ale v lete opravdu teplo, velke teplo, a hlavne vlhko. Rekla bych, ze zhruba dva dny pred Prelimem (zacatek cervna) se teploty vyhouply nad tricet stupnu a teprve dneska pod ne klesly (je devet rano a venku je 21). Bylo to uz docela nesnesitelne, nemam doma klimatizaci, tak si to zkuste ve 14. patre, temer pod strechou, predstavit. V cervnu jsem otevrela dvere od balkonu a jeste jsem je nezavrela.

Tak to byla kratka informace o pocasi. Jeste pridam, ze Honzik zatim praci nema, ale hleda! A taky najde... Prave kupuje slevnenou zehlicku, T-fal Ultraglide Diffusion :-).

Tak uz je to tady, zacinam psat o nasem velkem vylete! Sedim na zahrade svyho sefa, kocour na voditku, hraju si Chinaski a na stole mam pivo, bo je vedro. Proste pohoda, jdu na to.

Tak semka jsme se byli v lete podivat...

Na jare jsme se dohodli s Honzikem a dalsima trema kamaradama (Martou, Simcou a Beefym), ze v lete podnikeme vylet po vychodni Kanade. Uznavam, ze zapad by byl asi hezci, ale vychod je bliz. Navic bych chtela nejdriv poznat okoli Montrealu, az pote se poustet do 'vetsich akci'.

Jak muzete videt na mape, rozhodli jsme se pro poloostrov Gaspe a cast Noveho Brunswicku, kde jsme stravili dva tydny. Po jejich uplynuti jsme museli v Montrealu vratit pujceny minivan, ja jsem musela jit do prace, ale decka jeste pak jeli na tyden do Ontaria.

Jak uz jsem se zminila, auto jsme meli pujcene od Hertze, krasny cerveny minivan Ford cosi. Bylo trosku napinave ho pujcit, quebecko-francouzska anglictina muze delat problemy, ale nakonec se podarilo. Kdyz se Beefy pujcovaci pani ptal, jestli se na to auto nepujde s nima podivat a zkontrolovat ho, pry se na nej divne podivala - minivan mel najeto 124 km - ne, nechybi tam zadne tisice ;-)

V sobotu 16.7. jsme tedy po poledni vyrazili, udelali v Montrealu velky nakup, az jsme dojeli do National Park La Mauricie. Misto na kempovani jsme meli zamluvene, ktere bylo opravdu krasne. Kazde kempovaci misto ma svuj placek se stolem a grilem (drevo do nej je nutno zakoupit - paklik za $6, haha), oddeleny od ostatnich kusem lesa. Vazne moc hezke. Hnedka u kempu bylo pekne jezero, ve kterem se jediny Honzik v sobotu koupal. A vyzkousel oba vstupy :-)

Inu, netusili jsme, co nas zde druhy den ceka, jinak bychom asi jen prespali a jeli dale. Vydali jsme se na turu, dlouhou asi 11 km, jestli si dobre pamatuju. Uz jste nekdy sli 11km a pritom se neustale placali, abyste zminimalizovali pocet komarich kousnuti? He? Byl to opravdu zazitek. Navic tam nebylo nic az tak moc hezkeho, hlavne se tam nedalo fotit - kazde zastaveni se rovnalo nejmene peti novym kousnutim. A ze ty ludry kousaly poradne! Prilozim fotku Martinych nohou, opravdu to stoji zato. A vlastne nejlepsi bylo chodit prave pred Martou, byla vyborny informator - to jsem vzdycky jen slysela:"Madlen, levy rameno," nebo:"Madlen, pravy lytko"

Fotili a odpocivali jsme vpodstate jen na jedne vyhlidce, kde dostatecne foukal vitr a komaru tam moc nebylo. I kdyz se muzete podivat na fotku... :-)

Nejvetsi zazitek z La Mauricie byla projizdka na kanoi na jezere Soumar. Kdyz jsme dorazili k jezeru, zrovna prijizdel k molu chlapek - byl sam, mel krasnou kanoi a v ni spoustu veci. Nabidl nam, ze nas sveze. Po kratkem vahani jsme nasedli - Marta, Honzik, ja a Eric. Meli jsme moznost spatrit nas prvni symbol Kanady - loonies (podle slovniku jsou to alky), delaji strasny rambajz. Taky jsme videli bobri hraz, bobri dum, lekniny a predevsim opravdu krasne jezero. Z toho plyne pouceni - do La Mauricie jedine na lodi. Jezera jsou docela zajimave propojena, tak az na nejdelsi prenaseni (5.4km) se to asi opravdu da pekne projet.

Pri projizdce jsme se dozvedeli o Ericovi spoustu veci - vypadal jak nejvetsi zalesak, tudiz nas prekvapilo jeho PhD z Parize v optickych vlaknech. Dokonce pry i neco vynalezl, asi je hodne chytry (skoro jako my, hihi). Kdyz Eric zjistil, ze mame v planu jet do Quebecu, nabidl nam, ze u nej muzeme na zahrade prespat. Opet jsme trosku nevedeli, nechteli jsme ho doma obtezovat, ale vidina usetrenych penez za kemp nas presvedcila. Dostali jsme vyborny planek, podle ktereho jsme kveceru Ericuv dum napoprve nasli.

Postavili jsme si na zahrade stany, i kdyz nam Eric nabizel spat vevnitr. Dostali jsme od nej ingredience na veceri, kterou Beefy pripravil, a hlavne rady, jaka mista v Gaspesii navstivit. Po veceri jsme si povidali jeste vevnitr, dostali jsme CD s vytim vlku a pred spanim jsme se jeste vykoupali v bazene na zahrade. Rano nam Eric nechal otevreny dum, nachystal nam veci na snidani a sam odesel do prace. Pry ani zamykat nemusime, az budeme odchazet - tak takhle ziji nekteri Kanadane...

Tadyk Marta byla velmi statecna, nedbala komaru a fotila!	Tak na tomhle jedinem miste v La Mauricie nebyli komari - vypada to tak snad? :-)
Loonies - symbol Kanady, jsou i na dolarove minci.	Jedno z dalsich jezer - zde jsme zacali byt pravymi americkymi turisty - nekam dojet autem, jit 20 metru na vyhlidku a zpet do auta na dalsi misto...
Jak vypadaji nohy po pul dni v narodnim parku La Mauricie?	Jedno z mnoha jezer...

Nasim dalsim cilem bylo Quebec-city, tam uz jsme to s Honzikem znali, takze nic noveho. Snad se to deckam libilo. Za Quebecem jsme opet navstivili vodopady Montmorency, kde jsme si vyhlidli, do ktereho parku pojedeme - v okoli jsou totiz hned tri. Vyhral Parc Grand Jardin.

Jen co jsme vylezli u informaci parku z auta, u kazdeho z nas se objevil mrak komaru a cernych musek, docela psycho. Taky jsme byli prekvapeni cenou - $44.50 + sprchy na mince. Vypadalo to docela hruzostrasne, ale za kazdy trek se plati 3,50 na osobu, coz my uz jsme platit nemuseli. Kemp byl pod peknou skalou, ne mezi stromy, takze docela prijemne prostredi, az na... cerne musky, neboli black fly, neboli mouche noire. Vyhrala jsem soutez, koho prvni kousne. Jsou to takove male cerne musky (kdo by to byl rekl, ze?), o kterych ani nevite, ze vas kousnou. Pak se jen tak podrbete za uchem, na hlave, na zadech, (nemusite poporade ;-)), a zjistite, ze krvacite. Musky jsou totiz mrsky a vykousnou vam kousek masa. Neni to citit v ten moment, kdy vas kousnou, ale misto napuchne a pak jeste dva dny docela boli. Takhle jsem se podrbala v ousku a trosku jsem se zdesila - te krve nebylo malo...Nasledovala me Marta, kterou pokousaly musky v pase - to je tak, kdyz frajerite a mate mezi gatema a trickem mezeru :-)

V utery rano jsme se vydali na trek na Mont du Lac-des-Cygnes - cesta byla velmi dobre udrzovana, docela velkou cast se stoupalo po drevenych schodech, ale nevideli jsme zadneho medveda :-(. Zato jsme videli nahore ledovec jako vysitej (ze, Beefy?), ktery se pak zmenil v jakysi odpad z kremikovych dolu. Po ceste dolu jsme jeste potkali jakehosi tetreva ci co to je.

V parku Grands Jardins jsme take prosli trek Boreal, kde jsme se meli citi jako v tajze, pricemz v pozadi jsme obdivovali ohorele stromy po pozaru v roce 1991. Kveceru jsme vyrazili smerem k Tadoussac, kam jsme se chystali na whale watching (pozorovani verlib, hihi)

Lac-des-Cygnes cislo 1.	Lac-des-Cygnes cislo 2.
Vyhled z Mont du Lac-des-Cygnes.	Tak to je nase slavna petka :-)
Ohorele stromy po pozaru v roce 1991.	Tetrev?
Tajga v parku Grands Jardins.	Dalsi jezero s ohorelymi stromy.

Jak nam utekl kocour aneb three weeks indoor

Ja si proste nemuzu pomoct, ale tohle musim napsat jeste predtim, nez popisu cestu po Gaspe.

V patek jsme byli pozvani s Honzikem k Frankovi na veceri a v jeho dome jsme uz zustali, protoze jel se svou zenou na tri tydny na dovolenou. Mam tedka na starosti tripodlazni dum, krasny, velky, se zahradou ale hlavne kocourem Chopinem.

Chopin je takovy domaci kocour, patri Brigitte, Frankove zene. Frank si z nej casto dela srandu - kdyz jsem mu psala, ze doufam, ze se o Chopina dokazu postarat, odpovedel mi nasledujici: "Klidne si ho udelejte na barbeque, kdyz to bude vypadat jako nehoda." A protoze je kocour domaci, travi vetsinu casu v dome. Jen obcas mu Brigitte da obojek a privaze ho na voditko ke stromu. Frank me varoval, ze Chopin nenecha ani jeho, aby mu obojek navlikl, ze syci a prska, takze je mozne, ze zustane zavreny tri tydny uvnitr (three weeks indoor).

Honzik byl ale velmi statecny a jednou, kdyz jsem zehlila, za mnou prisel dolu a pysne prohlasil:"Hadej, kde je pes?" A bylo to. Dokonce asi nebyl takovy problem ho dostat zase zpatky dovnitr, Honzik se pri prvnim pokusu nechal zastrasit sycenim, ale na druhy uz vse probehlo bez nesnazi.

Podobny scenar a la Chopin se nejspis odehral i v pondeli odpoledne, kdyz jsem byla v praci. Kamen urazu vsak nastal v pondeli vecer, kdy jsme se s Honzikem rozhodli, ze si udelame barbeque. Ne, ze bychom opekali kocoura (na coz mozna mimochodem jeste dojde), ale protoze se porad musely otevirat dvere na zahradu, tak aby Chopin neutekl, privazali jsme ho opet na voditko ke stromu. Zdanlive genialni myslenka, jenze ejhle! Najednou se setmelo, kocour dostal strach a sycel temer permanentne. Odmitl se nechat vzit do naruce (ne, ze bych to nejak sverepe zkousela, sykot a prskot mel dostatecnou intenzitu), takze jsme presli k jine - Honzikove osvedcene - metode. Chopin se vezme na provizorni voditko (jakysi pasek), ktere je mobilni, a muze se na nem kocour pritahnout az ke dverim domu.

Bohuzel pretahovaci metoda zklamala uplne, mela jsem dojem, ze ho spis driv uskrtime, nez nekam dotahneme... O premlouvani nemuze byt uz vubec rec, asi nerozumi cesky. Ale my jsme mu stejne spis nadavali :-). Dalsi metodou - castecne uspesnou - se zdala byt flying mouse. Takova myska na provazku, za kterou Chopin vzdycky skace (na zemi ho ale nezajima, musi pred nim litat, jinak si ji nevsima - Frank jednou prohlasil, ze jestli se Chopin nekdy dostane na ulici, bude strasne prekvapenej, ze mysi nelitaji...). A taky ze skakal! Ale jak se dostal do nebezpecne zony (tak 4 metry od dveri, ke schodum), vzdycky se po skoku stahl zpet, takze vysledek vicemene nulovy.

Uz jsme byli zoufali a zacali metodu zastrasovaci. Proste se na Chopina v primce dum-kocour-ja zadupalo a on strachy poskocil smerem k domu. Coz fungovalo docela dobre, nez se Chopin schoval pod trema drevenyma schodama, ktere vedou k domu. Takze jsme videli jen voditko, jak vede kamsi do tmy, to bylo vsechno.

V teto napjate situaci najednou slysime cestinu: "Ctyricet pet, tady to je!" Uplne jsem v te chvili zapomnela, ze ma prijet Romca. Tak prijela ona, Janko, Katka, Carl a Mike. Delali strasnej rambajz, tak jsem je uvedla do nasi svizelne situace a najednou jsem uslysela Romcu, jak drzela voditko a zdrcene rika:"On se vyvlikl..." A to ji Honzik specialne instruoval slovy "drz ho pevne" :-).

Uz jsem cicinu nekde videla rozmaznutou na silnici a sebe s velmi rychlym ukoncenim PhD a odletem do Cech. Nasledovala opet metoda premlouvaci, zdalo se, ze je funkcni. Romca byla uspesna - diky praxi od jejich papouska "Mon amour, vien ici" jsme byli schopni nekolikrat Chopina zahlednout. Mimochodem jsme nenasli baterku, tak jsme si svitili mobilem a jednou sirkou :-)

Po metode premlouvaci jsme nasadili trosku drastictejsi - klacky. Teda ja jsem mela jen takovy klacik, kterym jsem stourala do kocoura z jedne strany schodu, tak jsme rekli Honzikovi, at si taky neco vezme a popozene ho z druhe strany, aby vyletel schodama Romce primo do obliceje :-) A Honzajs si na nej vzal takovy obrovsky prkno, tak jsme se s Romcou hrozne smaly, nacez nas Mike okrikl: "Tak honite kocoura nebo co!?" Ale porad zadny pokrok...

Zkouseli jsme i jidlo na schody, nic nefungovalo. Asi po hodine jsme se rozhodli, ze ho nechame v klidu, obsancovali jsme schody a doufali jsme, ze vyleze. A ono ejhle, ani to netrvalo dlouho, vystraseny Chopin vystrcil hlavu a za chvili vylezl i cely! Tak jsem ho capla, skrabance neskrabance (asi ani neskrabal, kvuli euforii si nepamatuju), a vhodila do baracku. Vsichni jsme si nalezite oddechli :-)

Nicmene kocour asi uplne nejbystrejsi neni, jeste tyz vecer se mslne otiral o dvere na zahradu, kam zase chtel jit... Ale moje PhD je opet na dobre ceste!