Tak vam zase po delsi dobe pisu, jak se mam. Je to opet hlavne pro moje rodice, kteri se asi po mesici zase podivaji na moje stranky, tak at maji co cist.

Uz moc ani nevim, co se stalo, ale mam nejake fotky z navstevy New Yorku. Kamarad Franta tam totiz jel pomahat dalsimu kamaradovi Mirovi zrekonstruovat dum. A protoze jsme meli v pondeli volno, tak jsem se vydala za nimi. Pekne autobusem do NYC a pak pro me prijel Franta a jeli jsme do Warwick, coz je asi hodinu cesty na sever od NYC.

Musim rict, ze cesta busem byla hrozna. Meli jsme odjet z Montrealu v 11:45, ale protoze se odhodlalo cestovat hodne lidi, nas autobus, do ktereho jsem se vesla i ja, prijel ve 00:05. Zacali nas do nej poustet asi az v 00:45, naplnili jsme se po jedne hodine a konecne vyrazili. Na hranicich si nas klusty ridic asi potreboval koupit levny alkohol, tak jsme staveli na pul hodiny v duty free shop. A kdyz uz konecne byl autobus zase plny, ze se vsichni vratili, tak si ridic jen tak oddechl, ze potrebuje kafe a na 10 minut zmizel. Na hranici jsme se dostali nekdy kolem pul treti, chvilku jsme cekali, ale nez prosli lidi z naseho autobusu, bylo jiz po pate hodine. Dve hodiny na jeden autobus, hruza. Ale zase musim rict, ze po mne ani uz nechteli otisky prstu, a imigracni urednik byl velmi sympaticky. Kdyz zjistil, ze jsem ve Statech byla pred tydnem, tak si se mnou jen tak chvilku povidal. Ale nekteri (rekla bych Kanadani) meli problemy. Nemam nejmensi tuseni proc. No proste, pak jsme se museli zastavit jeste na odpocivadle, v Albany (dohromady asi 1:20 casu) a do New Yorku jsme prijeli jako suverenne posledni autobus (i kdyz z Montrealu jsme vyjizdeli minimalne treti od konce) se ctyrapulhodinovym zpozdenim. Uz jsem si myslela, ze tam Franta na me nebude cekat a vymyslela vselijake mozne scenare, co tam asi budu delat. Nastesti cekal.

A tak jsme mohli vesele dojet do Warwicku, kde jsem se pustila do sadrovani komina. Zvenku, Aladine :-). Myslim, ze se mi to docela povedlo, i kdyz mi to trosku praskalo, protoze jsem nevedela, ze musim komin namocit. Teda nejdriv jsem ho namocila, pak ne a pak zase jo. Ale vypadal dobre. Taky jsem poznala par dalsich Cechu, vcetne srandovniho Filipa. A tak jsme se tam koupali v potoce, chodili na zachod do lesa a tak. Bylo to moc fajn.

Miro, jehoz dum jsme pomahali zpravovat, je muzikant, tak nam jeden vecer udelal krasny folkovy koncert. Uplne mi z toho behal mraz po zadech, zahral i par ceskych pisnicek, ktere jsem znala. No krasa. Je moc sikovny. Privezl si sve 3 kytary, 3 harmoniky a banjo. Pohoda.

V utery, pred odjezdem do Montrealu, jsme projeli Manhattan. Spousta aut, ale tak nejak to slo. Prikladam par fotek z meho vyletu

Tadyk jsme pracovali.	G. W. Washington bridge z NYC do New Jersey.
Vystavba na miste, kde stala Dvojcata.	China Town.
Columbus circle.	Vstup do Central Park.

A taky se pro me dneska stal historicky okamzik. Poprve v zivote jsem soutezila v triatlonu. Musim rict, ze beh jsem si predstavovala dost jinak, ale jinak si myslim, ze se zavod moc podaril. Su spalena a unavena :-)

Prisla nam na podporu i ostrilena Ironwomen Emily, takze to bylo moc fajn. Spousta lidi mi pri zavode fandila, na kole se mnou mluvila, a tak. Bylo to vazne moc dobre, nekteri lidi jsou uplne blazni. Ale to ja ne, chtela jsem cas pod 1:30, tak jsem mela 1:34:21. Ale to hlavne proto, ze se mi zamotalo tricko pri prvni transition! A nemohla jsem ho rozmotat z mokrych zad :-)

Tak tadyk taky prikladam par fotek:

Pred zavodem.	Prvni vlna muzu.
Mam na sobe malo tricek?	Pozor triatlon!
Pripravena na plavani.	Ta oranzova cepicka, to su ja.
Tesne pred finishem, smrt na jazyku.	Juhuuu.
McGill team.	Veseli po zavode. Mimochodem, Franta dostal stribrnou medaili!

No a jak jsme tak nad tim premysleli, tak se mozna za 14 dni vydame na dalsi triatlon do Valleyfield. Uvidime. Je to opravdu fajn.

A ve skole uz konecne vim, ze nebudu platit priplatek pro mezinarodni studenty, tak usetrim spoustu penez. Hura! Bude ze me bohac ;-) V praci je pohoda (taky jsem tam v utery nebyla, ze), sef je na dovolene. Taky jsme jednou s Andrew byli plavat v patek odpoledne v Royal Vic hospital. To bylo moc fajn.

A taky mi vcera konecne pridelali takovou snuru na pradlo mezi barakama, tak ho tam muzu veset. Samozrejme jsem si vyprala dneska po triatlonu, povesila pradlo a pred chvilkou zacala bourka. Tak jsem to zase vsecko nahazela dovnitr, je to uz skoro suche. To byla rychlovka. A koupila jsem si poradnou vahu, asi bych nasim nemela psat, ze vazim 48 kg, ze? Ale ja jim, vazne! Dneska po zavode (teda na veceri) jsem si dala dokonce steak. Emily rika, ze to se ma, tak ji posloucham. A to je opet asi tak vsechno.

Tak uz si moc nepamatuju, co se kdy stalo, ale vim, ze jsem delala dalsi triatlon v Sherbrooke. Nejdriv pekne prselo, pak uz zustalo jen vlhko (100%) a vedro (40C). Takze si asi dovedete predstavit, jak se jezdilo na kole a hlavne behalo. Nicmene muj cas byl 1:36, ale mohl by byt pod 1:30, kdyby byla trat regulerni. Kolo totiz bylo 23 km misto 20 km. Zavod byl fajn. A po nem koupel doma, ta byla uplne nejlepsi. Zde je par fotek:

Priprava na mokro.	Start duathlonu.
Olympijsti triatloniste pri 40km jizde.	Nejstarsi ucastnik - 71let.