5.unora 2005
Hlasim se znovu, tentokrat s novym designem. Snad se vam libi!
Tento tyden probehl velmi hladce, dokonce se mi zacina zdat, ze to zde utika jeste mnohem rychleji nez v Praze! Asi ze hodne pracuju?
V pondeli jsem opet zacala cist clanky o kalibraci CT, zjistila jsem, ze autor mel v clanku z roku 1996 chybu - on mi to mailem i potvrdil (verili byste, ze Uwe je chlap? - celou dobu jsem Frankovi tvrdila, ze je to ona, pak jsem si nechala vyhledat na googlu vsechny mozny Uwe a vsichni byli chlap - jeste musim sefovi priznat, ze mel pravdu, snad me za to nevyhodi).
Clankem jsem se zabyvala vlastne az do ctvrtka, dokonce jsem opet derivovala, tentokrat parcialne - ani to moc nebolelo. Zjistila jsem, ze linearni fit metodou nejmensich ctvercu je opravdu pekna a jednoducha metoda. Zajima vas to?
V utery a ve ctvrtek jsem byla plavat, uz moje svaly trosku vice stihaly, ze jsem se i odvazila plavat v draze oznacene FAST. Tak to asi budu fast! Ve ctvrtek jsem v bazenu potkala Emily triatlonistku, rikala, ze mi to jde. Hura.
V patek jsem musela na McGill, tak tady aspon jedna fotka jedne budovy:
McGill.
Dostala jsem potvrzeni o studiu a snazila se presvedcit sekretarku katedry fyziky, at mi spocita GPA (Grade Point Average). Uz jsem ji o to jednou psala, ale tvarila se, ze slysi poprve, ze neco takoveho potrebuji. Jak rikal Frank:" You have to call the bloody woman and force her to answer you." Ma s ni taky pozitivni zkusenosti...
Patky mam povolene se ucit na Prelim, takze jsem toho vyuzila a vyuzivat budu. Od dubna se budu ucit misto prace asi jeste casteji. Taky jsem se oficialne stala i zamestnancem McGillu, nejsem uz jen 'pouhy' student. Ten pokrok, ten pokrok. Ale plat mi porad jeste neprisel - snad tento ctvrtek.
Kdyz uz jsme u tech penez - Frankovi se podarilo premluvit sefa Graduate Studies, aby mi vratili polovinu priplatku ke skolnemu za mezinarodni studenty. Je to vazne hodne - misto $8 na den mam tedka $18! Moc mu za to i touto cestou dekuju. Hm, asi se to nedozvi, ze? Ale to neva...
Pri vzpomince na hodneho pana, co pochopil, ze nemam duvod platit tolik penez - Frank rikal, ze jeho oficialni titul je "Chair of Graduate Studies Committee," ze je to typicke pro Kanadu, kazdy je chair. Jen ze pry on ne... Ale pak si vzpomnel, ze je vlastne sef sve kancelare (kde sedi sam). A abych se necitila menecenna, oznamil mi, ze ja jsem zase chair vsech lidi, sedicich pred oranzovou stenou (viz fotka z lednove reportaze) :-). Je proste moc fajn! (ne ta stena, Frank ;-))
Po teto velmi prijemne novince jsem sla s Liborem Snoblem do kina na Leonarda DiCapria - The Aviator. Je to proste fesak. Ne, vazne, musim uznat, ze tam hral dobre, i kdyz normalne ho moc nemusim. Dokonce jsem i rozumela, o cem to bylo. Film trval 3 hodiny, ale ani jsem si toho nevsimla (asi ze se mi nechtelo curat? ;-)). Zkusim vam film doporucit, ale pak me nebijte!
Asi je cas pridat i nejake fotky - dnes jsem se opet s Liborem byla podivat na La Fete des Neiges:
Ledovy brankar.
Hlavni cast se odehrava na Ostrove sv. Heleny, kde si clovek muze prohlednout kolotoc z ledu, ledove fotky, hrad ze snehu, zabruslit si na ledove draze, projet se se psim sprezenim:
Psi sprezeni.
zahrat si kanadsky narodni sport curling:
Curling pro deti.
nebo se projet na bobove draze:
Bobova draha na Ostrove sv. Heleny.
Muzete si poslechnout hudbu vseho druhu, podivat se na stelbu z muskety, podivat se na blazny, co skacou z 25 metru do bazenu, prohlednout si ruzne pohadkove postavicky... Kdyz budete mit stesti, narazite i na trenink kanadske pripravky:
Kanadska pripravka.
Ovsem jestli takhle vypada kazda kanadska pripravka, tak se dlouho zadneho dalsiho Gretzkyho nedockame (je to vubec Kanadan?). Myslim, ze by muj bracha byl mezi tema klukama hvezda (je mu 29 a rika, ze hokejku bere jako treti zachytny bod pri brusleni), a to uz je co rict!
Sli jsme se trosku po ostrove projit, kolem reky, ktera zamrzla neni (myslela jsem si, ze byva - ale kdovi - jsem docela rada, ze jsem to nezazila):
Reka sv. Vavrince.
Dale Libor navrhl, ze bychom se mohli jet podivat na pereje. Na ne nakonec nedoslo, ale prochazeli jsme se po takovem poloostrove, bylo to pekne. Vlastne to byl poloostrov na ostrove. Po zamrzlem kanale se projizdelo auto. Vzhledem k tomu, ze bylo kolem nuly, to asi musel byt nejaky blazen. Ja bych na ten led nevstoupila ani sama!
Auto jedouci po zamrzlem kanale.
Na ostrovnim poloostrove se take nachazi par soch, pry je jedna i od ceskeho emigranta. Zaujala me ovsem tato dila (resp. tyto nohy):
Nohy.
Z fotky muzete videt, ze snehu uz zde opravdu moc neni. Teploty se pohybuji posledni tyden kolem nuly, ma tomu tak byt az do stredy pristiho tydne. Pak doufam bude snezit. Tak me napada - kdyz ted neni venku takova zima, tak je ve vsech mistnostech hrozne teplo. Doma, ve skole, v nemocnici. Na mistni pomery je zde opravdu teplo.
Jinak Cinan Edwin je porad divnej - vzdycky, kdyz si jde umyt oblicej, narazi si na hlavu zimni cepici. Myslela jsem si, ze to bylo jen jednou - ale dela to porad. Taky si porad zpiva.
Dalsi spoluzak - Rumtin - puvodne Arab, od peti let zije v Kanade, takze uz Kanadan - si vzdycky povida s Genevieve (Kanadanka) stylem "dve-vety-anglicky-dve-vety-francouzsky". Docela me to depta, protoze se takhle bavi treba 10 minut, ja je slysim, ale rozumim jen polovine toho, co rikaji. Vazne to nechapu, jak muzou takhle preskakovat z jednoho jazyka do druheho?
A Keyvan - kluk, co bude se mnou delat Prelim - ma dite! Asi cerstve narozene, protoze pry v noci nespi ;-). A maji s manzelkou problem (oba Iracani nebo tak neco), ze az daji dite do skolky, nauci se francouzsky. A oni neumi...
Tak to je asi vse dneska. Zitra mam v planu se cely den ucit, chtela bych dokoncit cetbu 500-strankove Electrodynamics. Drzte mi pesti, at se to povede!
13.unora
Zdravim vas opet zpoza oceanu!
Dekuji vsem za nektere pozitivni reakce v guestbooku, ale popravde, necekala jsem, ze se strhne bitka o nejlepsiho hackera. Aspon ze vyhral Honzik. Take jsem dostala email od mych kamaradu (jsou to jeste kamaradi?), ze se jim stranky nelibi. Byla jsem toho lehce zmatena, ale doufam, ze to tak Kubajs a Klarkajs nemysleli ;-) Tak hura k popisu uplynuleho tydne.
V pondeli jsem byla na prednasce o transportu elektronu. Na nasledujicim obrazku vidite, odkud jsou PhD studenti na Medical Physics. Takhle jsme sedeli na prednasce, Bulhar vepredu je prednasejici. Kdyz najedete myskou na vlajku, tak se i dozvite, jak se kdo jmenuje.
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
|
|
|
 |
|
|
 |
Narodnosti rozdeleni PhD studentu.
Tak takhle to u nas vypada. A to jeste musim rict, ze mezi PhD studentama je opravdu hodne Kanadanu. Celi tri. Oba dva skolitele jsou Belgicani, dale dva Cinani (jeden zpivajici si, cinsky, Kubiku, zadne sansony...), dale jedna Rumunka, jeden Iracan a Khalid, myslim, ze ten je Saudske Arabie. Ze nepozate, kde jsem sedela ja? :-) A abyste si nemysleli, ze jsem sedela vepredu, tak Iwan povidal zezadu, takze jsem sedela v posledni rade!
Na trihodinove prednasky jsme se meli predstavit, co ze jako delame. Rekla jsem, ze jsem zacla pred mesicem, takze vlastne poradne nevim, na cem delam. Vsichni se smali a z protejsiho rohu, kde sedel Frank, se ozvalo:"Fired!" (Propustena!)
V utery jsem chtela jit plavat, bohuzel jsem hlava derava, zapomnela jsem si skvely zamek doma, tak jsem nikam nesla. Nechala jsem to na stredu. To bylo dobre, ani me uz nikdo moc nekopal ;-)
Behem minuleho a tohoto tydne volal nejaky stary znamy Charlesovi, nekolikrat denne, hlavne v noci, a vyhrozoval mu, ze ho zabije. Tak jsem mela i ja trosku strach. Vcera mi Charles rikal, ze uz ho zavreli do psychiatricke lecebny. Uf.
Cestou do prace jsem v jedne ulici potkala pani, ktera se me ptala, kde je ulice Guy. Uz podruhe se me takhle nekdo tazal a uz podruhe jsem nekoho poslala do vedlejsi ulice. Tak me napada, ze bych se mohla podivat, jestli ta ulice je vazne ta, co si myslim :-). (Jsem se prave podivala - je to ona!)
V nemocnici jsem zkousela spocitat racionalni fit - jeste se mi to uplne nepovedlo. Ale musim rict, ze jsem popsala docela hodne papiru, mozna ty moje rovnice maji i smyl. Aspon doufam. O vecerech jsem se ucila termodynamiku, pokud to slo.
Ve ctvrtek jsem se vydala poprve na volejbal - zrovna v pekne vanici. Moc jsem nevedela, kde to je, jen krizovatku dvou ulic. Z metra jsem samozrejme vystoupila spatnym vychodem, tak jsem chvilicku bloudila s mapou, ale krizovatku nasla (primo na ni byl druhy vychod z metra...) Jedna z budov vypadala docela slibne na telocvicnu, ale byla zamcena. Zkusila jsem ji obejit, ale na druhe strane dvere taktez zavrene. Hned z nich ale vykoukl jakysi klucina, co ze chci. Rekla jsem mu o volejbale - zatahl me dovnitr, ze mi to vysvetli. Trosku jsem mela strach, zamkl za mnou :-) Oznamil mi, ze se telocvicna opravuje, a asi aby si byl jisty, ze jsem to pochopila, ukazal mi ji. Bohuzel mi to nikdo nedal vedet. Tak jsem se zase otocila a jela domu...
Patek jsem opet venovala uceni na Prelim. Pocitala jsem a docela mi to aji slo. Vyslechla jsem prednasku o systemech zdravotni pece v USA a Kanade. Kanada samozrejme vyhrala, mimochodem, v USA je 35 milionu lidi nepojistenych!
Vikend jsem stravila nad termodynamikou - musim priznat, ze uz to mozna vsechno chapu :-) Teda vsechno... neco... ale aspon neco :-)
Zkusim odpoved na par vasich dotazu.
Predne, Aladine, opravdu nemam 13. patro, na dukaz prikladam fotku z naseho vytahu:
Vytah, aneb opravdu nemame 13. patro.
Dale pro filozofy: Cinan si zpiva, jak bylo receno. Myslim, ze je jen dobre, ze mu nerozumim. Podrobnejsi popis bytu si necham napriste, uz je docela pozde a musim jeste varit :-). Libor je zamestnanec (asi uz?) nasi fakulty, Honzik o nem vi, jestli on o Honzikovi, to nevim. Ale treba si to precte a dozvi se. Na lyzich jsem jeste nebyla - ani nemam s kym jet, nemam zde lyze, ani moc penez. Navic se o vikendech opravdu musim ucit na Prelim. Jen az prijede Honzik (konec brezna/zacatek dubna), nekam vyrazime. Uz se moc tesim!
Pro Vlastika: spanelsky vzkaz je jen jeden, od Guzmana, u ktereho jsem bydlela, kdyz jsem studovala ve Valencii. Temer cely jeho vzkaz je korektura meho spanelskeho textu zde na strankach. A taky ze mi gratuluje :-)
Prikladam par fotek:
|
|
|
|
Christ Church Cathedral. |
Z tohoto mrakodrapu mi sviti svetlo do pokoje :-) |
 |
 |
|
Limuzina na St. Catherine Street. |
Pohled do nebes na jedne z montrealskych krizovatek. |
Co bych vam tak jeste napsala? Ze jsem koupila 4.4 kg brambor za 0.99 dolaru. Ze jsem porad jeste nenasla nikde kvasnice, ale uz jsem si nasla, jak se yeast vyslovuje, takze jsem teoreticky pripravena se jednou zeptat prodavacky. Ze po mne chcou pokladni vzdycky drobne (ve kterych uz se vyznam!), jen je chcou francouzsky... Ze uz mi poslali na konto vraceni skolneho, jen tam jeste neprislo. Ze uz jsem dostala dve vyplaty, tak uz je ze me skoro bohac.
Mimochodem, vyplaty v Kanade se dostavaji po dvou tydnech. Porad dostavam a podepisuju nejake seky... Ono to vlastne neni tak spatne.
A jak funguje kanadska posta? Moooc pekne - v lednu jsem posilala Honzikovi dopis do Francie - znamku jsem koupila v nejake trafice s tim, ze chci poslat dopis do Evropy (aspon myslim, bylo to zrovna pri tech -36C). Panacek mi ji prodal, dopis jsem poslala a za 10, slovy deset dni prisel zpet s nalekou, ze je znamka ma nizkou hodnotu. Tak jsem dopsala druhy list a cekala, ze za 10 dni prijde dopis opet zpet, protoze je tezky.
Taky jsem si vcera varila houbovy gulas - porad se mi zdala jeho barva nejak malo cervena, pridavala jsem tedy papriku... A tak gulas na lzicce foukam, i kdyz je jiz davno studeny... :-) (tak to pali!)
Tak to uz je opravdu vsechno. A prosim, prosim, napiste mi neco do GUESTBOOKu. Zatim jen prosim, nevyhrozuju, bojim se, bojim, ze bude hur :-) !
20. unora
Halo halo, opet se vam hlasim z dalek...
V pondeli za mnou prisla mala Emily s otazkou, jestli nevim, kdy se vrati Frank. Musela jsem ji rict, ze ani nevim, ze je nekde pryc - odjel do Evropy, kde jeho zena obhajovala PhD, a ani mi to nerekl! Napsal mi odpoledne mail, ze se omlouva, ale ze na to nemel cas. Tak aspon ze tak. Takze jsem cely tyden zasvetila uceni, abych se mu pomstila :-) No, cely tyden ne, od uterka.
Takze jsem dokoncila elektrodynamiku a od patku se zase ucim analytickou mechaniku - je to o dost jednodussi, tak doufam, ze to behem tydne tak nejak zvladnu.
V utery jsem opet byla plavat, dokonce jsem mela tak 10 minut celou drahu pro sebe, to jsem se vyskotacila! Nicmene ve ctvrtek jsem se odhodlala jit na volejbal s virou, ze se tentokrat konat bude. A stalo se.
Prisla jsem driv, ale za chvilku se objevil pan Josef Hrib (tak mezi 50 a 60 lety) - byl asi trosku zklaman, ze jsem volejbal nikdy nehrala zavodne, ale myslim, ze se s tim smiril. Pak dorazil i dalsi pan - pan Ludvik Martinu (kolem 50 let). Dozvedela jsem se, ze plati 5 dolaru na hodinu, tak si rikam, ze to bych dat mohla a chodit budu.
Zacali jsme se trosku rozehravat a nastesti prisel jeste jeden pan - Franta. Zjistila jsem, ze zde jsou v Kanade jiz 17 az 35 let. Po me otazce, zda se jim nestyska po Cechach, se na me podivali jako na blazna. Ale nutno podotknout, ze vsichni mluvi perfektne cesky. Ten nejstarsi pan dokonce moravsky, jen mu do toho obcas ulitne "oukej", coz zni vazne srandovne :-)
Panove me pri hre vazne pekne prohaneli - hodne ze me lilo, byla jsem uplne zpocena. Bolelo me cele telo, kdyz jsem si chtela dat ruce v bok, neslo to, protoze me hrozne bolely prsty. Kdyz jsem si po volejbale mela zavazat tkanicky, to byl vykon! Domu me Ludvik odvezl autem, coz bylo opravdu prijemne - jinak bych stravila jeste hodinu v metru. Doma jsem zjistila, ze se nemuzu vyzout, vyslict, otevrit vodovodni kohoutek, vymacknout si pastu, vycistit si zuby, psat na klavesnici... A to jsem tusila, ze druhy den to bude jeste horsi.
A bylo. Rano jsem mela modriny na obou kolenech, napuchlou pravou ruku tak, ze mi na ni nebyly videt klouby, semtam nejaka mala modrinka nebo odrenina. Ale vsechny 4 sety jsme ve volejbale vyhrali! :-) Taky me rano bolela hlava, coz vubec nebylo hezke.
Zdalo se, ze nekdo vi, jak mi je, tak mi pred barakem pripravil prekvapeni. Cerstve nasnezilo, takze jsem nevidela tu ledovou plotnu, co obvykle prede dvermi byva. A hnedka pri prvnim kroku jsem proste hodila zada. To byla rana, dokonce se kolemjdouci pan zastavil, jestli jsem v poradku. Tak jsem tak vstala, chytla jsem nejblizsiho sloupu a chvilku to rozdychavala. Spadla jsem na tu vic napuchlou ruku - mam narazeny loket a peknou modrinu na prave pulce ;-) Ale musim priznat, ze hlava me bolet prestala. Uz se tesim na dalsi volejbal!
V sobotu jsem se ucila, vyslechla si rec od Charlese o tom, jak je lepsi kuchar nez ja (taky umi lip anglicky nez Irove, pobaltske zeme nejsou v EU, teplota ledu nemuze byt nizsi nez 0 stupnu, Belgie je hornata zeme, IKEA neni ze Svedska, kazdy film je vyborny...), a po ocku se divala na Gladiatora. Te anglictine jsem moc nerozumela :-(
Dneska jsem se byla podivat trosku kolem pristavu. Taky na ostrove Svate Heleny, kde jsem vyfotila Muzem vody a strasny monument, kreremy rikaji L'homme. Je to snad jeste horsi, nez socha dvou asi tricetiletych skolaku pred moji zakladni skolou v Moravske Trebove.
 |
 |
| Muzeum vody. | L'homme |
Aspon je odsud pekny vyhled na downtown, v pozadi se "tyci" La Montagne (Hora, Mont Royal). Na dalsim obrazku se muzete presvedcit, ze v Kanade neprevlada jehlicnaty les, jak si mozna myslite, nybrz les smiseny! (Aspon v Montrealu :-))
 |
 |
| Vyhled z ostrova Svate Heleny. | Na ostrove Svate Heleny. |
V pristavu se zase brusli. Je tam k dspozici vazne velka plocha, brusli mladi, stari, podnikatele, slecny, ktere pak odchazi v botech s opravdu vysokymi podpatky, proste vsichni. Brusli se vsude, i tam vzadu, jak je tam hromada lidi. A kdyz je v ledu dira, oznaci se nasledovne:
 |
 |
| Brusleni v pristavu | Pozor, dira ;-) |
 |
 |
| Montrealska radnice. | Notre Dame. |
A krome 'pametihodnosti' se v Montrealu nachazi i China Town. Prosla jsem tam, trosku jsem mela strach, ale do zadneho obchodu jsem se neodvazila. Stale vchazeli a vychazeli jen sikmooci, ani jsem nevedela, jestli dovnitr muzu.
China Town.
Pokusim se splnit prani Klarky a Kuby a nacrtnu pudorys naseho bytu.
Tak tadyk bydlim.
Doufam, filozofove, ze jste tentokrat spokojenejsi :-)
Jeste jsem si vzpomnela, ze konecne vim, kdy za mnou prijede Honzik. Bude to 31.3. Doufam, ze se to Honzikovi rodice nedozvi odsud. On se ale vazne dusoval, ze vam to rekl! ;-)
Je utery. Rozhodla jsem se, ze se s vami nemuzu nepodelit o svoji modrinu na lokti - je pravda, ze uz to vubec neboli, jen pri dotyku, ale rozlezla se, mrska :-). Moc nesla vyfotit, protoze je tma (ona neni moc viditelna ani za denniho svetla...), ale aspon se muzete presvedcit, jak moc to bolelo! Pro skutecne zajemce muzu vyfotit i modrinu druhou :-)
Modrina neni jen to fialovy, cely velky kolo kolem loktu, velky, velky! :-)
27. unora
Je nacase podat dalsi zpravu, je to tak?
Frank se v pondeli objevil v praci, priletel v nedeli z Belgie, takze byl zmaten z casoveho posuvu, chudak. Docela po nem studenti chteli i nejake rady, takze mel napilno. Se mnou moc starosti nemel :-)
Mam si postavit sveho fantoma - nadoba s vodou, ktera predstavuje lidske telo. Honzik (i jini) mu rikaji Fantomas. Bude to plexisklovy valec, do ktereho se budou moci zasouvat amuple s ruznyma latkama, ktere si v 6. patre nemocnice namicham. Uz se na to tesim, obzvlaste na ethanol :-). Frank rikal, ze valec bude stat kolem 500 dolaru, takze budu muset chodit po vecerech pracovat, abych si na nej vydelala ;-)
Kdyz jsem si na pocitaci kreslila navrh fantoma se vsema otvorama pro ampule, ptal se me Rumtin, jetli modeluju slunecni soustavu :-) Musim priznat, ze to tak vazne vypadalo. Decka se docela casto bavi o tom, co delaji. To me prekvapuje, u nas to az tolik neni, ne?
Koncem pristiho tydne bych mela konecne delat experiment se starym Frankovym fantomem. Tak jsem zvedava, snad to nejak zvladnu. Bude mi pomahat Slobodan. Je puvodem Srb a tvrdi, ze rozdil mezi Kanadou a Evropou je sest hodin a dveste let. Az budu mit prilezitost, zeptam se ho, kterym smerem tech 200 let mysli.
V utery jsem byla opet plavcit, tam nic noveho, ale ve ctvrtek na volejbale ano. Prisla Romana, ktere je 28. Takze jsem to nebyla uz jen ja a panove nad 50 let. Hrali jsme opet 4 - Romana s Josefem (zjistila jsem, ze je nacelnikem zdejsiho Sokola) a ja s Frantou. Ten je vazne moc fajn, porad si z toho dela srandu. Kdyz se mu jeden mic poslal do autu (ale tak pekne, hral ho za zady), sam se okomentoval:" To jsem toho po sobe asi chtel moc, ze." A porad ma takove hlasky.
Docela casto jsme se placali a po jednom zkazenem mici jsme se taky placli. Nato se Franta zamyslel:" Nemeli bychom se placat, jen kdyz se nam to povede?" Vysvetlila jsem mu, ze to je "na povzbuzeni." Od te doby jsme se skoro porad placali jen na povzbuzeni :-). Ta cestina od nej uz je takova srandovni - rikal, ze doma mluvi francouzsky...
Po volejbale jsme s Romanou sly na pivo. Do hospody, ve ktere ona dela (a jeji rodice taky). Vlastni ji vsak dalsi Cech. Jmenuje se Mike. Rikal, ze jeho rodice jsou Kanadani, ale ze jejich rodice jsou Slovaci. Ti sem emigrovali, kdyz byli jejich deti male. Jeho tatinek, az vystudoval, se rozhodl, ze odjede do Cech "budovat komunismus," jak sam Mike rikal. Ze pry ucil na UK, tak jsem se ptala, kde, pry na FTJF delal dekana! A pamatoval si i Brehovku. Ze pod nim pracoval Gojko Loncar a ze se asi zaslouzil o laser. Takze jsem zde potkala syna byvaleho dekana nasi fakulty. Jooo, svet je malej :-)
Taky jsem se Romany ptala, jak muze Honzik sehnat v Montrealu praci. Rikala mi, ze by mu mohla sehnat cisnika nebo baby-sittera. Tak jsem se rozesmala :-) Priste na volejbale se zeptam Josefa, dela v nejake pocitacove firme. Jen at si Honzik nemysli, ze ho zde budu zivit!!! ;-)
Jeste Romana rikala, kolik je v Montrealu homosexualu. Nejak jsem se na to zamerila a musim rict, ze mi tedka prijde docela nezvyk videt se drzet za ruku kluka s holkou. No, docela hruza. Je teda fakt, ze jen kdyz vidim dva kluky jak vedle sebe jdou po chodniku, uz je podezrivam... Ale nekolik se jich na sebe vazne lepi... A taky je zde spousta Marokancu... Hehe, Charles chodi na hodiny hlasu k nejakemu klukovi, ktery do skupiny tez zapada, a rikal, ze se ho vcera pokusil polibit, chudak.
Vcera se v Montrealu konala La nuit blanche, neboli Bila noc, vyvrcholeni festivalu Montreal en Lumiere. Spousta muzei byla zadarmo, stejne i vstup do vyznamnych budov, semtam nejaky koncert nebo jiny spolecensky event.
Vecer zacal pompeznim ohnostrojem na Place des Artes. K ohnostroji hrala moc pekna hudba. Aspon po vetsinu casu. Obcas jim aparatura vypovedela sluzbu a bylo ticho. Prvni vypadek byl ocenen smichem, ne tak ty dalsi ;-)
Ani nevim, v jakych muzeich jsme s Liborem byli, ale teda nicmoc. Na evropska rozhodne nemaji. Jen Chateau Ramzey bylo pekny, odkud pochazi i tato fotografie:
Prvni registrovany automobil v Quebecu. SPZ: Q1.
Jedna se o prvni automobil, ktery brazdil montrealske silnice. Plasil kone a matl dopravu :-) Obcas byly k videni ruzne nacini a nadobi zdejsich indianu. Semtam obraz Cartiera nebo toho druhyho slavnyho, co uz nevim, jak se jmenuje.
Taky jsme se zasli podivat na radnici, kde jsme zhledli vystoupeni nejakych Libanoncu - jednomu to moc neslo. Libor usoudil, ze je to rychly zaskok, neb tanecnik nedopnul ani sako :-)
Jinak jsem o vikendu prala, varila, zasivala, divala se na Pratele a skoro se neucila. Mam cerne svedomi, ale neni mi uplne 100% dobre, tak si rikam, ze jeden vikend se vysadit muze, nebo ne? ;-)
Ted k diskuzi:
Darzince: Uz se me nekolik lidi ptalo, co je s letadlem a bombou. Tedy vezte! Kdyz Lenicka delala prijimacky na VS, v jedne otazce se ji ptali, kterym smerem pada bomba z letadla leticim vpred, zda dopredu nebo dozadu. A ona odpovedela nespravne, tudiz dozadu. Ale jelikoz zde mam jiz teorii relativity za sebou, byla soucasti elektrodynamiky, muzu rict, ze by se o spravne odpovedi dalo polemizovat :-) A jak ze se leze do sudu? To nepovim :-)
Ozzymu: Dikes za odkaz, obzvlaste ty testy vernosti jsou opravdu hodne huste. Doufam, ze tak nikdy neskoncim! Co se modriny tyce, uz proste vic videt nikdy nebyla :-(. A jestli si myslis, ze to jsou svaly, tak to neee, to jsou jen speky!
Tak a je to. Mam pro vas jednu zpravu - uz nebudu aktualizovat stranky kazdy tyden. Budu to delat, kdyz budu mit neco noveho nebo nove fotky. Snad se s tim nejak smirite ;-)
