Hola, hola! Mame tu novy rok 2008, plny ocekavani, dulezitych rozhodnuti a snad i nejakych prijemnych prekvapeni. Tak se tesme a nechme se prekvapit, co noveho nam prinese. Tajne si prejme, aby se mezi nove prinesenymi (dobre, budu si to prat hlavne ja a snad i moji rodice) nezapomnelo na takova ta tri mala pismenka za mym jmenem.

Kdyz se tak divam na svoje stranky, uvedomuju si, ze jsem zde uz ctvrtym rokem. Cas ubehl jako voda (mozna jeste rychleji), prijde mi ze je to vcera, kdy jsem zde prijela. Jen snad umim trosku lip anglicky a francouzsky, haha. Mozna jsem zde mela par slabych chvilek, kdy jsem sveho odjezdu do Kanady litovala (dve chvilky?), nicmene jsem moc rada, ze zde jsem. A snad jeste nejaky cas budu. To jen tak pro vasi informaci. Je zde hezky. I kdyz pracuju jako sroubek (ale ne uplne vzdycky :-).

Slibila jsem nejake fotky z dovolene z Dominikanske republiky. Tak vezte, ze nam hnedka prvni den ukradli fotak, tudiz jsme museli takovy jediny, co meli, koupit. Byl to fotoaparat automaticky, zadny blesk, velmi lehky. Celou dobu jsem vyrobce (Kodak!) podezrivala, ze tam ani zadny film neni. Jak se po dofoceni ukazalo, film kupodivu fotacek ukryval. Mene kupodivu uz bylo, ze fotky jsou vazne ve hrozne kvalite, navic pekne cervene. Jedina fotka, ktera vcelku za neco stoji, je fotka mangrovu z naseho vyletu na ostrov u Punta Rusia, kde jsme snorchlovali. A to bylo panecku neco! Miliony krasnych rybicek vsech moznych druhu u takoveho dlouheho koralu, ktery se tocil kolem ostrova.

Hotel byl all inclusive, takze jsme jedli a pili dosyta dopita :-) Vylet na ostrov byl poradan takovym srandovnim Dominikancem. Mluvil se mnou spanelsky, tak to bylo hezke. Pri planovane dvouhodinove ceste se nam porouchal autobus, tak jsme asi 45 minut jeli rychlosti 5km/h. Srandovni Dominikanec nam sdelil, ze uz pro nas poslali nahradni autobus. V jednu chvili jsme zastavili, nebot za nami se zastavil dalsi autobus. Domikanec se sel s ridicem domluvit a kdyz se vratil, rekl:"Sice to neni nas autobus, ale pry nas vezme." Tak vsichni vyletnici nasedli do mistni linky. Z asfaltovane silnice lemovane cukrovou trtinou a vojaky cihajici na haitske paseraky jsme sjeli na polni cestu. Vlastne necestu. Pulmetrove diry nebyly zadnou vyjimkou. Ale vsechno jsme zvladli, ani my, ani vysoky autobus pred nami jsme se neprevratili a v dobre nalade dojeli do vesnicky, z niz jsme se meli vydat na 20-minutovou cestu lodi.

Cayo Arena, snorchlovaci ostrov, jak ho kdosi vyfotil.

Ta byla ovsem velmi zajimava. Motorovy clun skakal na vlnach jako kobylka, opet jsem mela nekolikrat pocit, ze se musime prevratit. Ale jak se ukazalo, kormidelnikovi se jizda moc zamlouvala. Na ostrove byla uz spousta lidi, ale jelikoz se nam rozbil autobus, odjizdeli jsme jako posledni. Musim zopakovat, ze snorchlovani byla opravdu nadhera.

A takhle vypada ostrov, u ktereho jsme snorchlovali, z ptaci perspektivy na google earth.

Takze takhle jsem prozila letosni Vanoce. Bylo zajimave jet na jih, ale myslim, ze Vanoce na snehu jsou prece jen lepsi. Jeste prikladam par fotek z nenumericke kamery (to pisu specialne pro Milanka), co vyrabi ruzove fotky:

Z recepce hotelu.	Mangrovy v Atlantiku

Jen maly ruzovy dukaz, ze ja jsem tam byla taky.

Ve skole je uplne vsechno v poradku. Prave pripravuju trihodinovou prezentaci na borovou neutronovou zachytovou terapii. I kdyz tema je velmi zajimave, mam toho dost. Ale snad uz pulku mam hotovou. Aspon jsem mohla sefa sefa upozornit na par chyb v jeho knize. Byl velmi rad. :-)

Kdyz muzu, tak jezdim lyzovat. Zatim to vyslo skoro na kazdy vikend. Nebo aspon na brusle nebo plavat. Taky organizuju brusleni kazdy patek pro Medical Physics. Zatim se nam tam s Andrew vzdycky libilo :-) Navic jsem se pridala do naseho fotbaloveho a spojeneho chemickeho a fyzikalniho basketbaloveho tymu. Jsem zvedava, jak nam to vsechno pujde.

Taky me posledni dobou popadla kucharska manie. Tak krome gulase a bramboroveho salatu s rizkama jsem vcera taky udelala koprovku. A tadyk se muzete podivat, jak to vypada, kdyz gulas v Kanade vyrabim ja. Rozhodne svoje dilo ani v nejmensim nechci srovnavat s gulasem od maminky rodiny, o ktere se nemluvi!

Priste mozna trosku min pepre...

A jeste si nemohu odpustit docela povedenou fotku Pepika a Ferdika. Nad ni jsem si uvedomila, ze mi kluci ozobavaji rostlinu!

Moji fesaci.

A tak kdyz uz su u vychloubani (s andulkama), tak vam taky ukazu hlavicku meho tretiho clanku (vlastne ctvrteho, ale tretiho publikovaneho). Dneska to zrovna vyslo, takze huraaa.

Treti clanecek, k PhD se pomalu (mozna) blizim :-)

Tyden ubehl jako voda, pracovala jsem hodne hodne, tak uvidime, co si budes sef myslet, az se zitra vrati po tydenni navsteve Evropy. Ale co uz.

Volejbal jeste neni, tak aspon chodim plavat a na bezky. A dokonce jsme meli prvni trenink na salovy fotbal. Byla to docela sranda, teda mam vsude modriny, ale stalo to za to. A zitra mame prvni zapas, tak nam zitra drzte pesti. Taky pristi sobotu hrajeme prvni basketbalovy zapas. Nejdriv jsem si myslela, ze bychom mohli jet na cely vikend na lyze, ale protoze nebudu moct na zapas dalsi, budu muset na tentok. Ale aspon budu moct jit v sobotu k Derekovi na veceri.

Taky jsem se v patek rozhodla, ze napisu do Stanfordu do Kalifornie, jestli by me nechteli na postdoca, kdyz se mi z Mayo jeste neozvali. Ne, ze bych tam tak uplne uplne chtela (i kdyz uznavam, ze zit v Kalifornii je jiste lakavejsi nez zit v Minnesote), ale tak jsem si rikala, ze by me tam aspon mohli pozvat. No, tak z Kalifornie se mi zatim nikdo neozval, za to za par hodin po odeslani emailu do Stanfordu se mi ozvali z Mayo. Tak se mnou pry porad pocitaji a pozvou me na interview. Toz uvidime.

Dneska jsem byla lyzovat na Cap St. Jacques. Pocasi bylo krasne, obloha jako vymetena, jen teplota byla feels like -21C. Takze jsem si svoji krasnou novou kameru ani nebrala, nechtela jsem jeste umrznout. Tak semka dam tri fotky z jineho (dva tydny stareho) vyletu na Mont Saint Hilaire. To ma oproti St. Jacques vyhodu, ze tam jsou kopce. A kdybyste se chteli podivat na kratke video z meho noveho fotaku, tak je tadyk. Jen nevim, jestli to pujde nejak normalne pustit, je to asi velky.

Tahle znacka na bezkarske stope nevesti nic dobreho. Ale spadla jsem jen pri prvnim sjezdu!	A tolik snehu mame.

Velmi podobnou fotku uz na strankach mam, kdopak najde, kde?

Ha, taky me Darzinka presvedcila, ze bych mela zkusit udelat dezert z BeBe susenek. Tak jsem se do toho dneska dala, ingredience stejne jako v Cechach jsem nasla snad, hm, asi jen maslo. Darzinku jsem pri vyrobe samozrejme stokrat proklinala, ale uvidime zitra, jak to dopadlo. Kdyztak vyfotim a poslu vam ochutnat :-)