Ja vim, ze jeste neni dopsany cerven, ale ja vse napravim!

Ne, nebojte se, nic vazneho se zase nestalo. Zacnu od zacatku. 1. cervence je Canada Day, takze bylo volno, coz se mi samozrejme moc libilo. Uz ani nevim, co jsem delala, takze asi nic.

Vcera jsem se dala do vareni knedliku, protoze jsem se rozhodla, ze se naucim svickovou. Knedlik jsem si vybrala hrnkovy, bohuzel nemam hrnicky, ve kterych bych ho mohla varit, tak jsem si koupila takove ty alobalove kadinky. A musim rict, ze az na hranaty tvar muj vytvor i jako knedlik vypada. Priste zkusim kynuty. Misto rohliku francouzska bageta je ok ;-) A taky jsem si koupila ponorny mixer a hnedka ho vyuzila pri vareni kremove zampionove polevky.

Dneska jsem dlooouho spala, pak se vydala do nedalekeho parciku opalovat. Az se budete opalovat, ujistete se, ze obleceni na vas, podle ktereho pak budete opaleni, je rozlozene symetricky. Mam tedka na hrudi vypaleny takovy zajimavy utvar...

Odpoledne jsem se sla podivat do stareho Montrealu, kam jsem ani nedosla, ale utratila pres 100 dolaru, haha. Koupila jsem si sortky a kosili Columbia, sukynku a tilko... Moc mi to slusi ;-) Taky pokukuju po kole, ale koupim si nejake pouzite...

Kdyz jsem se vratila domu, Charles mi vypravel, ze se mu dostal kus bagety do plic a ze se pred chvili malem udusil, ze kaslal krev. Fuj. A ja jsem si po chvili na oplatku sedla na zidli, pod jejiz nohou byla noha moje, konkretne ukazovacek. Moooc to bolelo, nejdriv se zdalo, ze nebude krev, ale asi za deset vterin se rozfrcela ;-) Jsem si myslela, ze jsem si tam nejakou kosticku zlomila, ale ono nic! Dokonce uz to neboli, jen obcas trosku tece krev.

Ale byla jsem statecna a uvarila si rajskou, kterou jsem mela v planu. Musim se pochvalit, moc se mi povedla. Takze ji budu mit zitra a pozitri v praci, i cervene maso jsem si usmazila. Tak doufam, ze mi to bude chutnat, hehe.

Uvedomuju si, ze jsem vas neinformovala o nasich softballovych utkanich. O prvnim treninku jsem psala, prave jsem si to cetla. Mylila jsem se, kdyz jsem tvrdila, ze kapitan nerozumi pravidlum. Vlastne mozna ne, pokud je kapitan nekdo jiny nez manazer. Manazerem je Tobin, takovy vysoky anglofonni moc fajn kluk.

Prvni zapas ligy jsme hrali za ne moc pekneho pocasi, nekdy ve druhe smene zacalo prset, ale vydrzeli jsme az do ctvrte. Podle pravidel ctyri smeny staci, takze jsme vyhrali. Byla mi zima a pocitala jsem skore. Moc si na zapas uz nepamatuju.

Ke druhemu utkani neprisel souperici tym, tak jsme se na hristi domluvili s nejakym tymem, ktery jen tak trenoval. Vypadali docela drsne, ale hrali s nama asi ne na plne pecky. Zapas skoncil necekane, kdyz si jeden kluk na treti mete natrhl svaly (aspon jsme si to mysleli). Obvykle se chodi po zapase do Thomson house (stredisko asociace postgradualnich studentu PGSS) na pivo, protoze tymy, ktere hraji, maji jeden pitcher zdarma. Po tomto zapase jsme nesli, a to kvuli "chair incidente" (incident s zidli). Kluci odnesli zraneneho kluka k Thomson house, aby pro nej nekdo mohl prijet autem, a pujcili si z baru zidli, aby si na ni klucina mohl sednout. Pry za dve minuty prisel borec, co jim ji pujcil, ze ji hned potrebujou zpatky. Takze zraneny musel sedet na schodech, coz Tobin nazval incidentem se zidli a slo se na pivo jinam.

Treti utkani se hralo tedka v pondeli, po docela dlouhe dobe. Hrali jsme s tymem The Leftovers (ti, co zbyli), kteri byli velmi soutezivi a moooc chteli vyhrat. Dokonce se obcas hadali o pravidla, pili iontove napoje (my jime bramburky a pijeme pivo), proste to brali opravdu vazne. Taky chudaci do predposledni smeny vedli o bod, ale v te posledni jsme asi zabrali (?) a vyhrali aspon o tri body... Byli smutni, my jsme oslavovali. Ale moc pekny zapas to nebyl, chteli vyhrat... Nutno podotnout, ze mne to vubec neslo, ani jednou jsem neskorovala, jen v te posledni smene jsem vyautovala dva protihrace...

A ted prijde zatim posledni - ctvrty zapas. Tym byl z Communation, trenujou asi nejak hodne, byli moc organizovani a prinesli do hry drsnejsi pravidla. My jsme s nimi samozrejme souhlasili (jen nam Tobin musel vysvetlit, ceho se vlastne tykaji, haha), ale byli jsme nervozni, napeti by se dalo krajet. Po prvni smene bylo jasne, ze to bude dobre utkani.

Trosku me (a urcite nejen me) desilo, ze na prvni mete soupere stal prinejmensim 150-kg muz. Predstava, ze do nej narazim (v minulem zapase jsem na prvni mete kopla hrace dvakrat, na druhe jsem byla kopnuta ja do holene, takze jsem nelitovala, 2:1 v muj prospech ;-)), me docela desila. Nastesti se nestalo, vyautoval me jen jednou, skorovala jsem trikrat celkove!

Proste nam to slo velmi dobre, vyhravali jsme docela brzo a ambiciozni tym byl ztracen. Taky jsme se tomu vsichni divili, jak nam to opravdu jde, nekolikrat jsme celili otazce, jak casto trenujeme (nikdy). Jednou jsme ve smene skorovali dokonce sedmkrat (maximum) a nejmene jednou jsme nenechali soupere ziskat ani jeden bod. Pred posledni smenou uz bylo jasne, ze vyhrajeme, tak si Johny dovolil veselou scenu.

Odpalil velmi dobre, takze home run byl temer jasny. Kdyz bezel ke treti mete, kde delal rozhodciho Tobin, jenz prave jedl meloun, Johny se k nemu ritil s otevrenymi usty. Chtel kousnout. Tobin pak predvadel, jak Johnyho videl, byla to sranda. Kousnout mu teda dal, meloun se rozprskl vsude kolem, vcetne Johnyho bileho tricka, ale ten byl stasny. Po nem jsem palkovala ja, tak na me Tobin zarval, ze kdyz dam home run, ze mi taky da kousnout, hehe. Samozrejme to byla zrovna ta smena, kdy klusty muz na prvni mete drzel v rukavici micek driv, nez jsem tam dobehla, takze jsem byla aut. Ale Tobin na me melounem stejne zamaval, ze si muzu jit stejne kousnout.

Byl to vazne skvely zapas, vzdycky, kdyz nekdo skoroval, obehl ostatni a placl si, parada. Konecne skore 23:12. Takze jsme zatim neporazeni, joooo!

Po Prelimu si konecne prijdu, ze do nemocnice patrim a ze tam muzu i s necim pomoct. Prace me moc bavi, mam tam klid, bo su tam sam (ha, tak to byla citace z Simka a Krampola - Krampol vede v Tokiu krouzek cestiny). Opravdu me bavi, je toho spousta, ruznych cinnosti... Nevim kam driv skocit, ale je to dobre.

Ve stredu jsem byla v laboratori v 10. patre michat roztoky. Privedl me tam Sloboda, chystal se me predstavit jednomu panovi. Zamyslel se a rika:"Myslim, ze jste ze stejne zeme!" A ono jo, poznala jsem Pavla, ktery rekl, ze je z Ceskoslovenska. Odesel do Kanady, kdyz jsem se narodila - pred 25 lety... A dela tam a je hodny.

Tak uz posledni zprava - tento tyden ve stredu jedeme s deckama na konferenci do Hamiltonu (7 hodin autem), tak se tesim. Rekla bych, ze to bude sranda. Vracim se v sobotu a hnedka ve stredu dalsi prijedou kamaradi z Cech, vcetne Honzika, na prazdniny. Takze budu mit do konce cervence dovcu, tez se tesim!