Ufuf, tak jsem zpytovala svedomi o neco vice nez obvykle a rozhodla jsem se, ze bych svoji stranku mela zase aktualizovat. Hodne se toho udalo a ne vsichni to vite. Takze to musim napravit, hahaaa.

Tak predne asi to, co mam na srdci nejvice - zacatkem unora prijel do Montrealu Honzik, aby si, jak sam rika, ujasnil vztahy. Moc nam to ale spolu neslo, kdyz se snazil jeden, nechtel ten druhy a naopak. Tak jsme se dohodli, ze budeme kamaradi, a myslim, ze se nam to tedka uz docela dari. Navic Honzik si vcera (po mesici a pul sezeni u pocitace) nasel praci, programovani, tak to budeme mit veselejsi. Abych netvrdila, ze jen sedel doma, musim doplnit, ze chodil do Stanley Pub vypomahat do kuchyne a nekdy tam dokonce byval i sam! A od te doby si dela doma dobre sandwiche :-) Takze tak.

Basketball: Branestorm

Stejne jako jsem v lete hrala softball na McGill, hraju letos zimni basketballovou muzskou ligu C za katedru fyziky (C je liga nejhorsi, ale to nevadi :-)). Nas tym se nazyva Branestorm, coz krome kapitana Aarona nikdo nevi, co znamena, ale pry na pozadani vysvetli. Jeste jsem se ho neptala.

Na prvni zapas jsem nemohla, protoze jsme byli na lyzich. A na druhem uz jsem hrala, po prvnich minutach to vypadalo, ze dopadneme jako sedlaci u Chlumce, ale karta se obratila a my jsme vyhrali! Skore si uz nepamatuju, ale byla to moc pekna hra. Do tymu jsem privedla take Andrew a Luka, kluky z Medical Physics. Andrew v prvnim zapase neskoroval, ale tedka dal tri kose a ja dva. Byla jsem moc rada, ze jsem je dala.

Dalsi zapas jsme tesne prohrali, uzuz to vypadalo, ze soupere dotahneme, ale ne-e - konecny vysledek 50:46. Opet jsem dala dva kose, Andrew jeden, Luke hodne. Nejhorsi zapas byl s tymem White men can't jump. Ti nas rozdrtili 43:17, budiz mi utechou, ze jsem dala jeden kos. To z deviti celeho tymu neni tak spatne, ne? Andrew nic, Luke tak dva, ten je moc dobry. A ja asi jen dobra, kdyz jeden, haha.

Posledni zapas ve skupine jsme hrali minuly tyden - katedra fyziky pozvala sve studenty, aby se na nas prisli podivat a fandili nam, dokonce uvolnili i nejake finance na obcerstveni. Prisli jen 4 lide, za coz jsme byli radi, protoze jsme hrali s tymem, ktery dosud nebyl porazen. Ale co se nestalo? Dve minuty pred koncem jsme vedli o 10 bodu. Tak jsme je sevreli v jejich obranne pulce, drzeli mic a nedali jim sanci. Coz nebylo moc hezke, kapitan na to pysny take zrovna nebyl, ale ucel svetil prostredky a my jsme vyhrali 50:37!!! Dala jsem dva pekne kose, nacez jsem vzdycky provedla takovy tanecek, za ktery jsem byla pochvalena Tobinem (kapitanem softballu). Pry v NBA delaji jen slabou variaci toho meho :-) A pak jsme sli do Thomson house na McGill na pivo, coz bylo moc dobre a pak me jeden profesor vezl autem domu. Ani nevim, jak se ten ucitel jmenuje, jen ze je z Barcelony.

Nas tym po zakladnim kole figuruje na 5 miste a ve ctvrtek 21.3. od 19:30 hrajeme proti ctvrtym Ball Jammers, prijdte se podivat!

Magdalena Dobromila Rettigova by ze me mela radost

Tedka bych se rada pochlubila svymi kucharskymi schopnostmi, ve ktere uz urcite nikdo nedoufal. Musim rict, ze jsem uspesna zvladla vareni houskoveho knedliku, i kdyz povrch je semtam slizstejsi (jak se to pise?), nez bych si prala. Ale lepsim se! Rajska omacka uz je trivka. Ale mam za sebou i svickovou (uplne sama!) a knedlo vepro zelo (s troskou pomoci). Dokonce mam i svedky, kteri muzou potvrdit, ze to bylo dobre. Taky jsem si pred tydnem koupila formu na babovku a uz jsme dve snedli :-) Jen v prvni bylo moc slehacky - v ceske kucharce se napise slehacka a mysli se 250 ml, tadyk se ale prodava v 500 ml krabickach. Tak byla takova vlacnejsi. Vse napraveno pri druhem pokusu. A vubec mi to vareni jde. A kdo by si myslel, ze nejime s Honzikem spolu, kdyz varim, tak by byl na velkem omylu. Taky mu peru a zehlim, aby nedoslo k nejakem nedorozumeni...

Cabane a sucre

Je to tu, po roce jsem opet byla svedkem zranice a la javorovy sirup, aneb La cabane a sucre, aneb Sugar shack. Tentokrat jsem byla vypravena katedrou fyziky ve dvou skolnich autobusech, z Medical Physics s Genevieve, Danielle a Andrew. Vse se konalo minuly patek vecer v Rosemonte. Bylo nas tam asi 80, spousta jidla a alkoholu, podle toho to take za chvili vypadalo. Hodne se jedlo, pilo, mluvilo a tancovalo. Pohoda. Doma me bolelo pekne brisko, kdyz jsme se vratili. Navic byl nejaky problem v metru, tak jsem musela jit asi pul hodiny pesky, domu jsem dorazila po druhe hodine rano. Byla jsem uplne plna jidlem vseho druhu (viz loni), takze me pobavilo Honzikovo vysvetleni, proc nesnedl ty pecene brambory s cesnekovou omackou. Ze pry si myslel, ze budu mit hlad, az se vratim. Na cabanu jet kvuli penizkum nechtel. Ale tedka ma praci, tak treba jeste pojede, opravdu to stoji zato! Hlavne den pote :-)

Zdrava nemocna

To by si urcite kazdy pral, co se stalo me. Prectete si prihodu o kanadskych zubarich a cene, kterou si uctuji.

Kdyz jsem byla o Vanocich v Cechach, zasla jsem si k zubarce. Poprve jsem nemela dost hotovosti na plomby, tak mi jen pani zubarka sofistikovane vycistila zuby a udelala prohlidku. Mezi svatkama jsem musela zase do Prahy, aby mi dala tri bile plomby. Jedna z nich byla na sestku vpravo nahore. Vsecko bylo ok, az den pred odletem jsem citila, ze ta sestka boli. V den odletu (letela jsem v jednu) jsem si ale rekla, ze po ceste na Ruzyn bych se mohla v Dejvicich stavit, nechat sestku pani zubarkou zkontrolovat. Mela jsem tri hodiny do odletu, kdyz jsem klepala na dvere ordinace. Ta se trosku zdesila, ze se zub zanitil, protoze vedela, ze jsem prijela z Kanady. Nezbyvalo ji nic jineho, nez ho otevrit, a rict mi, abych si ho nechala co nejlevneji opravit v Kanade. Chvili jsem premyslela nad posunutim odletu, protoze jsem vedela, jak je zde zubar drahy (pro informaci - kamaradka zaplatila za jednu navstevu $1,000 ~ 20,000 Kc). Ale uz jsem se semka tesila a bylo by to slozite, tak jsem odletela (v business class :-)).

Tadyk jsem si zvykla jist jen na jednu stranu, ale po trech tydnech jsem se odhodlala a navstivila zubare na McGill. Tam me cekalo prekvapeni - jeden zubar najednou osetruje vice pacientu. Ti na sebe aspon nevidi, nekdy pry ale ano. Takze jsem tam skoro v kresle usnula, nez osetril druheho pacienta a prisel. Tadyk se u zubare nesedi, ale lezi, bo se nevyplachuje, ale saje. Sympaticky doktor z Mexika Sergio Rico mi rekl, ze kanalky, ktere si musim nechat vycistit, oni neobstaravaji, ze budu muset jit nekam jinam. A kdyz vycisloval, kolik me to bude vsechno stat, skoncil na castce $3,000! To bylo pote, co mi tam dal nejake docasne plneni, za ktere jsem zalpatila asi $9. Nejdriv jsem malem omdlela a pak mu rekla, ze tolik penez nemam, ze pockam, az to zacne bolet a pak s tim mozna nekam pujdu. Zdalo se, ze se nade mnou slitoval a navrhl mi, abych navstivila studentskou kliniku McGill, ktera sidli v nasi nemocnici. Ze pry je ale potreba jit nejdriv na vstupni prohlidku za $40, na ktere doktor rozhodne, zda muzu byt osetrena studenty. A ze pristi stredu tam dela dozor taky on, tak ze tam mam prijit a ptat se na nej. A kdyby pry zoubek zacal predtim bolet (protoze se mu rentgenovy snimek nezdal), ze mam prijit na McGill.

Taky videla ten muj rentgen recepcni na klinice McGill a hnedka mi rekla:"Ty jsi z Evropy, ze?" Kdyz jsem prikyvla, pri pohledu na snimek dodala:"Tohle vidime jen u lidi z Evropy." Taky Rico rikal, ze nechape, co ta zubarka s tim chtela delat. Myslim, ze jsem tam mela zbytky amalgamove a bile plomby, tak mu to moc nebylo jasne. A to si myslim, ze moje prazska pani zubarka je moc dobra...

A co se nestalo, samozrejme zub zacal bolet v utery - tak jsem sla na McGill, ale Sergio Rico tam nebyl. Vysvetlila jsem recepcni moji situaci a ta zavolala k nam do nemocnice, ze me Rico doporucuje na studentskou kliniku a jestli by tam pro me nemeli misto na stredu. S tim jsem sla do prace, se zubem mi nic neudelali. A za dve hodiny zvonil na mem stole telefon, studentka z 3. patra a ctvrteho rocniku se me ptala, jestli bych dneska nemela cas na opraveni zubu. Ze pry vycisteni zubnich kanalku je na sest navstev, kazda po 4 hodinach. Ale cena je polovicni oproti ostatnim klinikam. Rada jsem souhlasila, protoze zub bolel.

V jednu hodinu jsem teda sebehla do 3. patra a setkala se s Quin Li, moji studentkou. Byla moc sympaticka a sikovna. Aspon bych rekla. Mely jsme docela srandu.

Jak uz jsem rikala, tadyk se u zubare lezi, ten sedi u vasi hlavy a vykonava svoji praci. Navic zde obcas davaji na pusu takovy ram, na kterem je upevnena gumova rouska, ktera na druhem konci obepina kovovy krouzek, ktery se nasadi na zub. Vysledek je takovy, ze zubar vidi jen ten zoubek a pacientovi nepadaji do pusy zadne kousky niceho. K efektu ramu patri take to, ze kdyz se nelezi (jde se na rentgen), tak pacienti dost slintaji :-) Navic clovek dostane do pusy takovou zarazku, aby neskousaval, takze nemuze mluvit.

Byla jsem umrtvena, takze nic nebolelo, takze jsem behem zakroku trikrat usnula. Jednou me probudila vrtacka, jednou me Quin jemne chytla za rameno a rekla:"Tak muzeme jit na ten rentgen?" :-) Ale vazne pohoda, vubec zadna bolest a jeste jsem se prospala.

Na posleni (pate) navsteve, kdy mi byl zub uz jen vyplnen, jsem se s Quin rozhodla, ze me umrtvovat tentokrat nebude. Nesel ji ale nasadit na zub ten kovovy krouzek (tentokrat se nenasazoval na zub leceny, ale na ten za nim), tak zavolala doktorku, aby ji pomohla. A ta si nebrala servitky a normalne mi to narvala na dasen, ten krouzek ma dole takove hacky, ktere se do dasne zabodnou. A kdyz jsem udelala "Uuhhu!!", tak ta doktorka se podivala na Quin a rekla:"Je umrtvena, ze?" :-) Jinak vsecko dobre, zoubek i vyplnen (puvodne to nemelo byt v cene) za pouhych $395, z cehoz dostanu polovinu od pojistovny zpatky.

A aby toho nebylo malo, tak jsem v lednu dostala zanet mocoveho mechyre. To je tak, kdyz pali curani a nevsimate si toho. Jednou rano jsem curala krev, jen krev, dokonce i nejake zmolky krve ze me vypadly. Fuj, fuj, to takhle popisuju, abyste se dobre oblekali! Byla jsem docela vydesena, tak jsem sla na McGill k doktorce. A zrovna ten den byl Montreal jako jedno velke zrcadlo, takze doktorka na kliniku zadna nedorazila. Takze me prohlidla sestricka (bratricek), nacurala jsem do sklenicky a cekala na vysledek. Do te doby dorazil do nemocnice doktor - v cervenych kratasech, nepopiratelne homosexual. A byl fajn. Prohledl me, proklepal mi ledviny a predepsal antibiotika. Taky se divil, ze to mam poprve, takze muzu ocekavat opakovani, ze? Za dva dny bylo vse jiz v poradku.

A posledni moje trable se tykaji me leve ploche nohy, ktera zpusobuje, ze se trosku zakrivuju. Byla jsem na prohlidce, kde mi slecna rekla, ze moje leva kycel a leve rameno jsou niz, nez by mely. Rekla mi, ze mi na miru vyrobi ortezu do bot, ale za $315. Na to nemam a pojistovna mi nic neda.

Vlastne! Jednou jsem byla kvuli bolesti hlavy (tehdy trvala 4 dny) zavedena na akupunkturu. Kdyz vam budou tvrdit, ze ty jehlicky neboli, neverte!!! :-) No, zase tak strasny to neni, ale nic veseleho. Mela jsem jich v sobe asi 15, mela jsem relaxovat, ale misto toho jsem zkoumala, jak hluboko jsou ty jehlicky zapichane, kde vsude je mam a jestli se s nima da hybat. Bylo to legracni a hlava bolela dal :-) Druhy den uz ne. Taky jsem dostala masaz hlavy, ta byla moc dobra. C'est tout.

Skola, prace

Je toho tedka docela hodne - i kdyz mam jen praktika a jeden predmet - Applied Dosimetry. Praktika jsou obvykle po vecerech a o sobotach, nejdelsi trvaly neco pres 5 hodin. Je to docela sranda, to zase jo. Ve skupine jsem s dvouma Americanama - Katie a Pierrem (nenechte se zmast jmenem, prijmeni radsi ani uvadet nebudu :-)). Pierre je rozhodne fajn, o Katie jeste porad moc nevim. Vypravovani protokolu da obcas zabrat, ale da se to. V pondeli mame zkousku, ufuf.

Applied Dosimetry - opet ji uci drsny Podgorsak, ale musim priznat, ze na me byl zatim vzdycky hodny. Ukoly mi zaberou urcite pet hodin. Mam za sebou midterm, ktery byl trosku sok. Rozhodne proto, ze jsem truhlik, a zacala jsem se ucit v nedeli odpoledne, kdyz midterm byl v pondeli vpoledne. Navic jsem mela jeste udelat cely ukol a tretinu praktik. Byla jsem moc rada, ze mi mohl s ukolem pomoct Honzik. Delal jeden priklad z deseti a zabralo mu to pres dve hodiny. Navic se mi asi po dvou dnech sveril, ze tam udelal chybu. Jeste nevim, jakou jsem dostala znamku. Ale z ukolu predtim jsem dostala 100%, takze to kdyztak vykompenzujeme :-) Byla jsem tak nervozni, ze jsem se ani nemohla ucit, takze jsem sla spat v jedenact, po par hysterickych zachvatech, chudak Honzik...

Nastesti to dopadlo nakonec dobre a ja jsem dostala 79%, cimz jsem byla 4. nejlepsi. A dost jsem si oddechla!

Projekt jde docela dobre. V unoru jsem psala abstrakt a podpurny dokumet(?) o 4 strankach na konferenci AAPM na Floride. 8.4. se dozvim, jestli me vezmou nebo ne. Byla bych moc rada, kdyby to vyslo, pojede nas odsad vic. Kdyz se jim nase prace bude libit.

Ruzne

Koncem ledna poradalo Ceske a slovenske sdruzeni v Kanade ples - Sibrinky. Sli jsme tam, jedli, pili, tancovali a prodavali listky do tomboly. Mela jsem na sobe saty, ve kterych jsem sla na promoci a zjevne u osmdesatiletych budily zajem. Jeden pan mi rekl, ze si listek koupi jen proto, ze jsem tak krasna, dalsi me pozval na zabavu a treti se me dokonce zeptal, jestli by si me nemohl vyfotit. Asi su fakt fesanda, hehe. V tombole ani nevyhrala hlavni cenu - letenku do Prahy - rodina, o ktere se nemluvi, takze losovani bylo nejspis zmanipulovane :-).

S Cechama porad chodim na volejbal, letos jsme po nem jeste nebyli ani na pivu. Take jsme sli minulou sobotu do hospody, predtim jsme byli s Romcou a Jankem u nas, to bylo dobre. V baru jsme se pak setkali s dalsima 5 Cechama, tam byl uz i Honzik, ktereho jsme vyzvedli ve Stanley. Docela dobre, i kdyz to obcas skriplo. Modri uz vedi.

Taky jsem parkrat ucila Janka matiku, ale jak uz jsem urcite napsala, vubec to nepotrebuje. Stejne me potesilo, ze z posledni pisemky dostal 96%, on je snad lepsi nez ja!? :-) Taky jsme byli spolu dvakrat na tenise, jednou sami a jednou s Romcou a Honzikem.

A to je asi zatim tak vsecko, o vikendu vyfotim apartment a dam semka nejake fotky. Je to tam hezke, ale to asi nemusim psat :-)