Uz je to tak. Rozhodla jsem se, ze se konecne zajdu podivat na hokej. Listky normalne v prodeji uz nebyli, tak jsme si je museli koupit od prekupniku po zacatku zapasu. Co vam budu rikat, zadarmo to nebylo. Kazdopadne to vsak stalo zato! 21,272 divaku povzbuzovalo z plnych plic, atmosfera byla opravdu uzasna. Prvni skorovali Montreal Canadiens (neboli Habs), jmenovite Streit. Ve druhe tretine pak New Jersey v cele s Cechem Patrikem Eliasem vyrovnali. Takovy stav vydrzel az do konce druhe tretiny. Ve treti casti hry opet uderili Canadiens a opet v presilove hre (Tomas Plekanec dostal bod za prihravku) a od 58. minuty zapasu se halou pouze ozyvaly bourlive ovace. Krasa. Navic se timto zapasem dostali Montreal Canadiens do cela Vychodni konference prave pred New Jersey Devils. V tehle pozici se Canadiens ocitli poprve od roku 1993, kdy vyrahli svuj 24. a tedy posledni Stanley Cup.

Sedeli jsme, jak je to slunicko :-)

Tak to je tak, no. V nedeli byla opet lyzovacka na sjezdovkach, pocasi bylo uplne krasne. V praci makam jakou sroubek, ale jde to, bavi me to. Dneska jsme prave poslali abstrakty na konferenci AAPM do Houston, snad se vse vydari a budeme moci jet. Delam si pri te prilezitosti zalusk na cestu do Mexika, ale to se vsechno uvidi. A uvidi se to 22.4. Jinak vsecko dobry.

Jsem pekne unavena z vyletu (na kterem nas taky prekvapila zmena na letni cas!), tak jen rychle napisu, ze jsme o vikendu byli na lyzich v Papineau-Labelle. Ke stavajicim 100 cm pripadlo behem soboty a sobotni noci dalsich zhruba 50cm, takze bylo veselo. Ostatne muzete posoudit sami:

Tuhle ceduli jsme si museli priblizit fotakem, protoze jsme nevedeli, kam mame jet a dostat se k ni bliz pres hromadu snehu neslo. A to byl teprve zacatek, dalsich 50 cm snehu teprve melo napadnout...	Chalet du Diable a Lac du Diable.
Tadyk jsme spali, uplny prepych!	Po nevyslapane ceste k Refuge La Savita - tehle znacce koukal jen vrsek. Pri zpatecni ceste ani ten.
Prokopana cesta ke kadibudce.	Nasi pratele z Gatineau. Odkud asi jdu?
Vidite moji levou hulku? A to rozhodne nebyla jeste na zemi.	Panacek ze SEPAQu frajeril a pak jsme museli vykopavat jeho Ski-doo. A frajeril dvakrat,takze dvakrat :)
L'Ernestine pri ceste zpatky. Konecne projeta.	Nase auto. Nebo ne? :)
Tahle znacka byla videt cela. Jedna z mala.	Reka Ottawa, hranice mezi Ontariem a Quebecem.

Jak jsem pozdeji zjistila, nepripadlo behem soboty 50cm, ale celych 62 cm, cimz se vrstva snehu vysplhala pres dvoumetrovou hranici. Jak jsem jiz napsala v popisu fotek, vydali jsme se na 18 km vylet k jinemu srubu a pak zase zpatky. Cesta byla hezka, ale take moc narocna, jelikoz jsme vetsinou nevideli vubec zadnou stopu. A reknu vam, kdyz je pod vami pres metr snehu, tak i na lyzich jsme se docela propadali. Ale panice jsme nepropadli (az tesne pred koncem, po sedmi hodinach na lyzich, kdyz uz se zacinalo stmival, snezilo o 106 a foukal silny vitr).

Musim take uznat, ze sruby SEPAQ byly v tomto parku moc hezke. O proti Mont-Tremblant, kde si zakladaji na rustikalnosti (spi se na drevene podlaze, k dispozici jsou drevene stoly a lavice a kamna) jsme si zde zili v uplnem komfortu. Nejen, ze chaticka byla jiz krasne vytopena, ale spali jsme na postelich, na kterych byly pripravene i povlecene polstare! Sporak funguje na propan butan, taktez osvetleni. Do kadibudky se ovsem musi ven, pro vodu do jezera, i kdyz v lete se muze pouzivat drez. No krasa. Ale jelikoz je tomu uz tyden, co jsem se vratila z dalsiho lyzarskeho vyletu, presuneme se v case a prostoru do parku Portneuf severovychodne od Quebec City.

Jak jsem jiz kratce nadnesla, na Velikonoce jsme jeli do jineho parku, do dalsi Reserve faunique SEPAQu, do Portneuf. Vlastne jsme skoro vubec nezabloudili a skoro jsme vzali na dalnici ten spravny exit. Kdyz jsme dojeli do parku, tak zacalo docela hodne snezit. Navic jsme se u brany dozvedeli, ze nas ceka jeste 35 km divocinou, nez vubec budeme moci zaprahat do lyzi. Nejak jsme to tedy zvladli (potkali par aut) a kolem ctvrte hodiny radoste zaprahli. Kolem sedme hodiny jsme dorazili do srubu Des Aux Mortes, neboli Mrtve vody.

Kycovita fotka z Portneuf.

Druhy den jsme meli naplanovany jen kratky vylet, 5.6km ke srubu De la Tour. A abychom se nenudili, dali jsme si dalsich 11 km po trati pristiho dne, tentokrat bez batohu. To bylo moc hezke, par docela zajimavych kopecku, po ceste tam prevazne smerem dolu. Pak jsme chvilku bruslili po ceste po ski-doo, pricemz se nam sedrel z lyzi vosk. Coz pak bylo velmi vesele po ceste zpatky k De la Tour, ktera byla tentokrate dokopce. Nekolikrat jsem spadla kolenem na hranu lyze a musim rict, ze jsem se moc nesmala. Tak jsem prisla na novy zpusob lezeni kopcu - s lyzema, ale po ctyrech. Pomaly, ale efektivni :-)

Jezero Caribou.	Lyzarska stezka vyrobena ski-doo, neboli sneznym skutrem.
Kterak se na sever Quebecu transportuje elektrina...	V parku se bohuzel lovi i medvedi. Doufam, ze dnes vsichni spinkaji.
Takhle to dopadlo, kdyz jsem sla pro vodu. Lehce jsem se propadla.	Pokus o fotografii mesice s jezerem.
Lac u chalet De la Tour.	Bezejmenne jezirko.
Lac Du Caribou.	Z mostu nad jezerem.
Z toho sameho mostu, pohled na druhou stranu.	Rtut teplomeru jsme v noci dychanim nemohli vyhnat ani nad -30!

Dalsi den konecne zacalo krasne svitit slunicko a obloha byla bez jedineho mracku. Zaplatili jsme za to ovsem dani v podobe teploty vzduchu, ktera byla cely den pod -10C. (To jsme ale nevedeli, co prijde v noci a druhe rano.) Cesta byla naplanovana do srubu Du Loup, coz bylo tentkorat kolem 13 km, takova primerena vzdalenost. Dorazili jsme docela brzy, tenhle srub byl asi nejhezci. Tudis jsme se jeste vydali explorovat okoli. Nekolikrat jsme prejeli jezero Nezavislosti, na kterem jsme se take slunili, projeli se na divoko lesem a radi se kveceru vratili do srubu, nebot zacinalo prituhovat. Muzete se podivat na fotce teplomeru, ze vlastne nevim, proc se mu rika TEPLOmer, kdyz teplo jsme rozhodne nemeli. V noci muselo byt kolem -25C, ale to se nikomu merit a fotit nechtelo. Rano v devet hodin bylo uz jen 'pouhych' -22C. Pohoda :)

Vyrazili jsme posledni den brzy, protoze na nas cekalo 17.5 km, a to neni zase az tak velka sranda. Nakonec se to povedlo docela dobre, k autu jsme prilyzovali ve tri hodiny. Ale musim uznat, ze to bylo nejspis tim, ze jsem po 5 km jela prvni a nemohla jsem si odpustit jet jako blazen.

Dalsi jezero	Tadyk se hlavne prohaneji lidi na sneznych skutrech.
Jezero Vstavani.	Tolik snehu je na konci brezna na quebeckych silnicich.

Tak takhle jsme se na vylete meli. Vzdycky jsem na neco takoveho chtela jet a tedka tvrdim, ze to je vse, co jsem od Kanady cekala, ze tedka uz muzu odjet domu. At si klidne to PhD nechaji! (Doufam, ze tyhle stranky necte muj skolitel, hehe). Opravdu to byla krasa.

V praci a ve skole je vsecko OK. Konecne jsem doucila vsecka praktika a doopravila vsechny protokoly. Obcas jsem se u toho i zasmala, tak to nebylo tak zle. Tedka o vikendu jsem pracovala na abstraktu na konferenci do Quebec City, ale nakonec jsem se rozhodla, ze nikam nic neposlu. Jsem trosku lina. Frank mi sice nabidl, ze poslat muzu, ale vpodstate nechtel, abych poslala. A asi budu taky docela zamestnana v cervnu diplomkou a tak, tudiz se nejspis nikam nepohrnu.

Nevim, jestli uz jsem se chlubila, ale prijali mi paty clanek, tak se muzu uplne klidne radovat. Ale prace me ceka jeste docela dost. To nevadi. Skolitel me vesele honi jako nadmutou kozu, ale ja se jen tak nedam! Bohuzel to vypada, ze Christophe dostane co nevidet praci v jedne montrealske nemocnici, tak mi bude u nas v kancelari hodne chybet. Ale doufam, ze mu budou imigracni dokumenty trvat dlouho!

Nas fotbalovy tym utrpel v poslednim zapase drtivou porazku, coz nam ale zase tak moc nevadilo. Hlavni je, ze Montreal Canadiens jsou v teto sezone velmi dobri a jako prvni z vychodni konference si vybojovali postup do play-offs, ktere zacinaji za nekolik dni. Listky na hokej se prodavali velmi zajimavym zpusobem a jako obvykle je prakticky nemozne jakekoli listky dostat. Ale na druhou stranu, mam listky na hokej na mistrovstvi sveta, ktere se letos v Kanade kona! Tak me muzete videt na zapase CR-Dansko. Puvodne jsem mela koupene listky na zapas CR-Rusko, ale jelikoz bylo jiz skoro vyprodano, vymenila jsem je za listky na ctyri zapasy (za stejnou cenu). Tak uz se nemuzu dockat, az zase roztahnu vlajku!

Taky me napada, ze jsem se dneska skoro prihlasila na rugby. Jeden kluk u nas hraje a rikal, ze zakladaji tym zen, ze mam prijit. Ale bohuzel je to skoro na odvracene (hehe) strane Montrealu, tak by mi trvalo pres hodinu se tam vubec dostat. Ale skoda, mohlo by to byt zajimave. Misto toho jsem si dneska udelala plavecky rekord, tudiz su spokojena. A taky me honi quebecka vlada, pry ze jim dluzim za dva roky za taxy. Ale nedluzim, coz oni nemuzou vedet. Teda tedka uz to vi, protoze skoro uplne hnedka po prvnim dopise jsem jim poslala danove priznani :-) Tedka cekam dopis o vlady federalni ;-)

A tak ja nevim, to je pro dnesek asi zase vsecko. Kolo jeste vytahnout nemuzu, ale snad uz brzy ano. Porad mame jeste takovych 20 cm snehu. Uz si myslim i ja, ze by vsechen snih mohl roztat, snad ani ty bezky uz me neba :-)