Zdravim vas vsechny (vsechny dva nebo tri?) z kvetna. Dlouho jsem nepsala, ja vim, ale delo se docela hodne... Nebo jsem mela psat, prave proto, ze se delo hodne? Ani nevim... Take jsem limitovana rodinou Kalvasovych! Romca si totiz s rodicema cetla moje stranky a moc se pry nasmali. Takze se tedka trosku stydim psat :-)

Asi budu psat lehce napreskacku, zrovna o tom, nac si vzpomenu. Predne jsme byli s Romcou a se studentama z Medical Physics na la cabane a sucre. Je to pry vyznamna kulturne-socialni quebecka akce (rikal Franta, neco jako zabijacka u nas), ktera spociva ve zranici a la javorovy sirup.

Jeli jsme za sirupem az kamsi k americkym hranicim, bylo nas dohromady 25. Trosku jsem se vydesila, kdyz jsem si opet mela vyrabet lizatko, ale musim uznat, ze tento sirup byl mnohem lepsi nez ten v Quebecu. Veceri jsme zacali hrachovou polevkou (moc dobrou), ale pak to zaclo - pastika, smazene brambory, sunka, parky, slanina, vajecny kolac - to vsechno nam nosili na stul a nejspise ocekavali, ze si tyto vsechny pokrmy ochutime javorovym sirupem. Zkusila jsem to tedy s vajickama (pote, co jsem si je posolila, fuj, ale delala jsem, ze mi to moc chutna, hehe) a s bramborama (to uz bylo aji dobre). Nakonec nam prinesli hypersladke zakusky, superhyperextrasladky sirup patril i na ne.

Po veceri jsme sli vedle do salu, kde se hralo, par jedincu obcas i tancilo a po Romce letel dydzej :-). A byl peknej! :-) Kolem jedenacte jsme jako posledni vyrazili zpatky do Montrealu. Nejak jsme si nepamatovaly cestu (jely jsme v aute s Danielle a jednou slecnou, co si uz nepamatuju, jak se jmenovala, ale mela rodice z Polska), takze jsme se pekne podivaly po jakemsi meste, aniz jsme chtely. Romce to ale vubec nevadilo :-) Ja jsem se az tak supr necitila, mela jsem obavu, abychom najednou nerpijely na americko-kanadske hranice ze strany USA. Kdyz jsme se vymotaly, jakoby zazrakem jsme spatrily ceduli Montreal a vse bylo v suchu.

Pred 14 dny jsem 'poradala' (proste jsem poslala par emailu) sraz mladych Cechu (do padesati, hehe), ktere jsem zde znala. Zjistila jsem, ze se navzajem moc neznaji. Takze ja, co jsem zde 4 mesice, jsem je musela seznamit (vim, konec s vychloubanim). Mela jsem z toho trosku strach, ale nakonec se i povedl. Ucast dobra, vlastne az na nemocneho Janka prisli vsichni. Katka, zde 9 let, cellistka, Martin, pianista, student McGillu, zde dva roky, Libor, toho uz znate, Romca, tu taky, a ja...

Dokonce mel sraz pokracovani, a to pred dvema dny. Kata slavila narozeniny, tak jsme se sesli v mexicke restauraci Carlos Pepes, tentokrat jeste s dalsi Ceskou, ktera je v Kanade provdana jiz 5 let. Doufam, ze se nemylim, Verco :-).

Stale chodim plavcit (i kdyz tento tyden jsem nebyla, nikomu to nerikejte!), ve ctvrtek na volejbal. K tomu mi Honzik privezl z Prahy raketu, takze chodim aspon jednou tydne na tenis.

Hraju vzdycky s Romcou, nekdy s Jankem, Mikem nebo Martinem pianistou. Naposledy jsme hrali ctyrhru, ja s Jankem proti Mikeovi s Romcou. Tak, na tomhle miste musim zhodnotit Jankovu hru, spise jeho chovani, protoze se s tim proste nemuzu srovnat! :-)

Janko totiz nerad prohrava. Jestli me znate, tak vite, ze i me zrovna dvakrat netesi prohravat, ale zda se, ze jsem jiz z ledasceho vyrostla, hehe. Janko se predvedl jako spravny jesitny chlap, teda zatim spise klucina. Myslim, ze jestli si tohle precte, uz se mnou nikdy nepromluvi :-)

Nechtel podavat tak, jak by mu to slo, takze treba 3 dvojchyby za sebou nebyla zadna vyjimka. To pak clovek prohrava 0:40, ani nevi jak... A kdyz jsem mu rekla, at podava, jak umi, tak to neee, zacal se vztekat, hazel raketou (hehe, to dela obcas aji Romca), kopal do site a tak. Takze jsme si uzili a poradne prohrali. Od te doby se me Mike porad pta, kdy se naucim hrat tenis :-)

Tam nicmoc noveho, snazim se ucit, mam dalsiho fantoma, od Lenicky je pokrten na Xenii. Je moc pekna, vypadaji s fantomem prvnim jako rodic a dite. Tak me napada, ze bych mohla Xenijku vyfotit, je vazne roztomila. Uz jsem s ni delala i pokus, takze pohoda.

Bylo mi schvaleno, ze muzu jet v cervenci na konferenci do Hamiltonu. Nebudu tam mit zadny talk, takze to bude jen na cumendu. Pry to neni vubec pekne mesto, ale to nevadi. Lezi u jednoho z jezer, uz nevim u jakeho...

Taky jsem dostala na starosti Steva, studenta, ktery bude u nas 4 mesice, byl zamestnan v nemocnici uz loni. Je pry moc chytry, k tomu je jeste sympaticky. Takze jsem docela nucena mu semtam neco vysvetlit a ukazovat, tak snad se zlepsi moje anglictina, uz je skoro na case :-)

Hm, tak zde me napada hlavne hokej, bo jsme prave prohrali s Ruskem. Ale nic neni ztraceno, ze. Navic goly brusli neplati!!! :-) Sice zde hokej sledovat nemuzu, venujou mu zde opravdu minimalni pozornost, ale fandim! Vcera jsem treba, kdyz hrala Kanada se Svedskem, projela vsechny kanaly, co mame, ze sportu jsem vsak nasla pouze: mistrovstvi Kanady zen ve squashi, turnaj v pokeru, golf, baseball, Premiere league, a fotbalovou francouzskou ligu. O hokeji ani zminka.

Semka musim pridat fotku naseho sporaku. Dneska jsem skoro cely den uklizela, snad je to trosku poznat. Dalajsem si zalezet i se sporakem, tak se muzete presvedcit, ze muze vypadat i pekne:

Tak i takhle muze vypadat nas sporak. Jsem zvedava, jak dlouho to vydrzi... Taky si myslite, ze pod hrncem je spina? ;-)

Myslim, ze vyfotim plotnu za dva tydny a budeme tam, kde jsme byli(muzete srovnat s fotkou v dubnu :-)) . Ale za zkousku to stoji. Navic Kata rekla Charlesovi, at umyva nadobi, a vypada to, ze to aspon trosku zafungovalo. Tak uvidime...

Jeste me napada pocasi - nekdy v dubnu zde jeden den bylo 23 stupnu, ale to byl jen takovy vykrik do tmy, od te doby je priblizne kolem 8-12, asi tyden jen prselo. Nicmene v utery je naplanovano az 27C! To jsem teda zvedava, ale z laboratore bez oken toho stejne moc neuvidim, tak co...

A posledni tresinka na kvetnovy dort - rozhovor mezi Martinem a Romcou po tenise. Martin vypravel, jak jsou lidi v Kanade takovi dlouho zdravi, ze i ve vysokem veku vypadaji vazne dobre. Rikal, ze slavil prichod noveho roku ve skupine Cechu, mezi nimi byl take 102-lety pan. Ze byl uplne v pohode, pekne mu to myslelo a tak, ale bohuzel dva tydny nato zemrel.

Martin popisoval, jak umrel. Ze jedl doma jakesi venecky, ktere mu moc chutnaly, a ze si je chtel jit pridat. A jak si tak pro ne sel, pak si s veneckem sedl na zidli a na ni umrel. Romca na prihodu reagovala tak, ze je to dobra smrt, ze by takhle chtela umrit, s veneckem v ruce. A Martin opacil:"Tak rekni Alene Valdstynove, ta dela dobry!" :-)) Mimochodem Alena Valdstynova je predsedkyne (?) zdejsi ceske komunity.

C'est tout pour aujourd'hui.

Rikala jsem si, ze bych vam mohla ukazat, s cim ze to zde experimentuji. Vcera jsme byli se Stevem merit, moc vzrusujici to teda nebylo, nebot jsme scanovali pouze fantomy naplnene vodou. A to jsem ani nevyfotila Xenii!

Tak tohle je stary (dobry?) CT Picker PQ5000.

Muzete se podivat na pocitacovy tomograf, na luzku nelezi pacient, ale muj fantom. Tentokrat naplneny pouze vodou, bez ampulek ci valecku, jake jsem mela minule. Uvnitr scanneru kolem otvoru, v nemz je fantom umisten, se pohybuje zdroj rentgenoveho zareni, ktere prochazi pacientem (fantomem, Xenii). Na zaklade zeslabeni svazku fotonu, ktery projde az do detektoru, se rekonstrukci (ruznymi transformacemi) dostane vnitrni struktura pacienta (fantomu, Xenie).

To je asi pro dnesek vsechno, alespon o CT, priste vyfotim celeho fantoma a dodam pak i obrazky z CT, abyste mohli porovnat, jak to pekne funguje, hehe.

Vcera vecer, kdyz jsem prichazela domu, ve mne lehce zatrnulo - pred domem stala hromada lidi a nekolik hasicskych vozu. Vzpomnela jsem si, jak Charles vari vajicka (voda se vyvari, vajicka zcernaji a popraskaji, ja to ve vedlejsim pokoji ucitim a jdu to vypnout...), hned jsem se podivala, jestli se kouri z naseho okna - nastesti ne.

Po chvili zacali zase poustet lidi dovnitr. Jak jsem se v osmem patre presvedcila, nekdo nejspise nesikovne varil - docela to tam nevonelo. Kdyz jsem prisla domu, Charles se spokojene dival na televizi, vubec o nicem nevedel. A byl evidentne spokojen, ze hasici tentokrat neprijeli kvuli nemu :-))

Tak o tom, ze by Kanada mela byt kolebka hokeje, po vcerejsim finale mistrovstvi sveta asi pochybuje kdekdo. Nebo se tento fakt ma projevovat tim, ze kdyz uz to vypada, ze Kanadane mistri sveta opravdu nebudou (za dvanact vterin se tri goly strili skutecne tezko), ztrati na lede vsechny sve smysly a zacnou hystericky osekavat protihrace? Kdo vi...

V prubehu mistrovstvi sveta jsem se opravdu snazila vyslechnout alespon kratkou zpravu o vysledcich. Povedlo se mi to pouze jednou na konci zprav, kde jsem uvidela asi trivterinovy shot, ze ktereho jsem pouze pochopila, ze se jedna o hokej. Mluvili o zapasu s Latvia, ale jelikoz si vzdycky myslim, ze se jedna o Litvu, nebyla jsem o moc moudrejsi. Jinak jsem o nejakem MS v hokeji vubec neslysela. Na sportovnich kanalech jsem se mohla podivat pouze na turnaj v pokeru, mistrovstvi Kanady ve squashi zen, baseball, francouzskou a anglickou fotbalovou ligu nebo golf...

Musela jsem tedy hokejovemu zazitku vyjit vstric - pomohli mi hokejiste, kteri se krasne probojovali az do finale. Sice me to stalo zivot urcite nekolika milionu mych nervovych bunek, ale o tom vam asi nemusim vypravet. Dopadlo to tedy tak, ze na finale jsme se dohodli s dalsima Cechama, ze se sejdeme v Cage au Sport, shodou okolnosti se nachazi blizko naseho domu.

Tam se stalo hned nekolik zajimavych veci, o kterych mam pomlcet. A schvalne reknu, kdo mi to zakazal, abyste vedeli, kam si mate stezovat. Rodina Kalvasova! Takze se vyhnu vsem historkam s nimi... A ze jich bylo, hehe :-) A jedna, co se netyka jich, se tyka kluciny (Petr, tusim, se omlouvam, ze si jmeno uz nepamatuju), ktery prisel chvili po mne. Tak jsme se tak predstavili a on mne a Romce rika:" Vy mate nekdo webovou stranku o Montrealu, ze?" Tak vidite, jak jsme slavni!

Nejdrive byl Janko hrozne nastvany, ze mu nechteli nalit, ale s vyvojem utkani mu to prestavalo vadit (modri uz vedi, hehe). Taky tam spolu prisli dva klucinove, o kterych kdosi prohlasil, ze jsou to urcite znami hokejisti. Na to Mike pronesl, ze jsou to "nejspis homosexualove, ale SPORTOVNI!" :-) Ale vlastne nevime, nikdo se jich nechtel jit zeptat...

Rekla bych, ze nas tam bylo tak 15 Cechu, nekde se muzete podivat na fotku casti z nas. Byla tam taky jakasi televize a docela jsme obdivovali (a nenavideli) jejiho kameramanama, ktery na nas dokazal mirit ten velky pristroj dve tretiny s nadeji, ze natoci nasi radost pri ceskem golu. Byl to asi hokejove vzdelany kameraman, kdyz necekal u Kanadanu, hehe. (A nebo proto, ze tam zadni nebyli? :-))

Jak probihal zapas, vsichni dobre vite. Pekne jsme jim to natreli a jsme MISTRI! Mike ani po druhem golu nebyl ochoten upustit od myslenky, ze prohrajem 2:3. Je to holt Kanadan... A rozvratny zivel v nasem kolektivu! Ale nutno poznamenat, ze si i po konci myslel, ze Cesi vyhrali zaslouzene. Nebo mozna tohle nemyslel, kdyz nastvane rikal:"Nedas gola, nevyhrajes." :-) A jeho nejcastejsi reakce na nase poznamky byla "shut up".

Tak takhle to vypada, kdyz fandi Cesi. Ta velka vlajka je moje, vsichni mi tvrdili, ze ta modra neni modra, co vy na to?	Na tuhle obrazovku jsme se koukali. Prvni a treti tretinu na francouzsky kanal, druhou na anglicky. Ani nam nepustili hymnu!

Tak tenhle klucina nasel tyto stranky sam od sebe...

Po hokeji jsme sli jeste do jedne hospody a pak divokou jizdou dorazili do bytu rodiny, o ktere se nemluvi. Tam jsme tancovali a jeste trosku oslavovali, proto je mi dneska blujno...

Reakce ceskych hokejovych fanousku v Montrealu se behem utkani snazil zaznamenat pro jednu ceskou soukromou televizi Zdenek. Je jejim reporterem (rikam to spravne?), takze se po prestavce zvedal ke kamere se slovy:"To uz je zase tretina? No, musim do prace." :-)

A protoze ma cislo na Martina Rucinskeho, posilal mu po utkani gratulaci. To jsem si prece nemohla nechat ujit, protoze je to pekny mlady BOHATY muz, hehe. Jsem si rikala, ze se o SMS taky zaslouzim, tak jsem mela za ukol natukat na mobilu spojeni "z Montrealu". Kdyz jsem ale chtela napsat mezeru (na mem telefonu je to jednicka, evidentne ne na telefonu Zdenkovem), vyskocila jsem ze SMS do jakehosi menu, spatril to Zdenek a zaupel:"proboha neeee" a vzal si mobil zpatky. Takze, Martine, to "z" je ode me! :-) S laskou... :-D

Tesila jsem se do skoly, ze se vsem pochlubim, uz jsem teda ani neocekavala, ze nekdo by si sam vsiml, ze byl hokej. Nejdriv jsem cekala, jestli se Emily nahodou neozve, ale pak jsem se radsi provokativne do kolektivu zeptala:" Hadejte, kdo je novy mistr sveta v hokeji?" Tak na to uz Emily reagovala, ze jsou toho dnes plne noviny a ze Kanadani jsou ostuda. Tak aspon tato reakce...

Pak jsem sla za Robinem, aby mi vyskrabal znacky na fantoma a Xenii. Aby rec nestala, vedli jsme nasledujici rozhovor. Podotykam, ze Robin vypada jako sportovne zalozeny mlady muz!
M:"Dival ses vcera na hokej?"
R:"Ne, neco se hralo?"
M:"Jo, a my jsme vyhrali!"
R:"Kanada?" (to bylo od nej moooc pekne, ze si o mne mysli, ze po 4 mesicich budu fandit Kanadanum, tsss)
M:"Ne, Ceska republika, porazili jsme Kanadu."
R:"Jo? A kde se to hralo?"
M:(lehce nevericne uz)"Ve Vidni."
R:"A co to bylo za zapas? Nejakej dulezitej?"
M:(uplne nevericne)"Finale mistrovstvi sveta..."
Najednou jsem prestala mit potrebu mu vypravet, ze mohli ziskat tri zlate v rade... Takze nejak takhle se v Kanade sleduje hokej.

Ale abych je uplne nepomlouvala, hnedka rano, kdyz prisel do nemocnice Steve, se u me zastavil a rikal, ze se vcera dival a ze gratuluje. Teda mozna negratuloval, ale aspon vedel, ze Kanada prohrala a ze moje zeme vyhrala, hura.

Uf uf, prave jsem mela rozhovor s Charlesem, tak opet nepochybuji, ze je to hloupy sebevedomy muz. V TV probihala debata o vcerejsim zapase, bohuzel ve francouzstine, takze nevim, co rikali. Nicmene ten host mluvil tak, ze kricel, docela se rozciloval.

Tak mi Charles vysvetlil, ze Kanadani meli pravo nas 12 vterin pred koncem zbit, protoze v Kanade neni na hokej dostatek financnich prostredku. Protoze ti hraci, co tam hrali, vubec nejsou zadni slavni. Kdyz pry videl soupisku (o cemz silne pochybuji), neznal tam zadne jmeno. Rikal, ze to ani nejsou zadni poradni hokejisti, protoze vsichni Kanadani utekli za lepsim do USA. Protoze kdyz hrajou NHL v Kanade, tak k tomu musi jeste pres den ridit taxika, aby se uzivili. Reknete mi, ze to neni pravda??

Taky mi tvrdil, ze maji drzitelku svetoveho rekordu (Kanadanku) na 400m, ktera na trojich olympijskych hrach hnedka pri startu spadla a zranila dalsi atletky, aby mohla vyhrat zavodnice USA. Je to vsechno politika. Krome toho, ze v behu na 400m se tezko zranuji souperky (behame ve vlastnich drahach, ze), tak mi Charles rikal, ze nevi, na jake trati ta drzitelka svetoveho rekordu vlastne beha, ale ze to bylo jedno kolo, tedy 200 nebo 500m. Ani nevi, kolik ma atleticky oval!?!? Mimochodem zadna Kanadanka svetovy rekord na ctvrtce nema, ani na zadne pribuzne trati... A kdyz jsem mu rekla, ze podle IAAF nema, tak opacil:"Ano, ma!"

Dalsi vesela historka ze vcerejska. Nedavno mi Charles tvrdil, ze Honzik s nama bydlet nemuze, protoze byt je delany na dva dospele lidi a dite. To bylo jeho oduvodneni. Radsi jsem nic nerikala, i kdyz dobre vim, ze s tim uz jednou souhlasil, ze Honzik nebude problem. A ejhle, vcera prisel s nabidkou, ze zna jakousi Cinanku, ktera nema kde bydlet, tak jestli by mohla par mesicu bydlet u nas v obyvaku!!! Nechapu, kde by mela veci a tak... No comment...

S Charlesem by to bylo zase na dlouho, a to jsem s nim mluvila asi 20 minut. Tak se nebudu zbytecne rozcilovat a pujdu radsi spat. Dobrou noc, dobre jitro!

Uz je to tak, stala jsem se clenkou softbaloveho tymu katedry fyziky nasi univerzity! Hrajeme 'fun league', takze si to muzete prebrat sami. Jmenujeme se Izotopy (jak Honzik spravne poznamenal, jako v The Simspons) a fakt nam to jde! ;-)

Zkusim predejit otazkam, jak jsem se o softballu dozvedela, a zacit sama. Kazdy tyden mi chodi email o promitani filmu v jakesi asociaci postgradualnich studentu (jakoze mezi ne patrim i ja, hehe). Tak jsem se jednou odvazila Oliviera, ktery emaily rozesila, zeptat, kolik ze to stoji, ze jsem zde nova. A ejhle, je to zadarmo, byla jsem privitana v Montrealu (dobre, trosku jsem zatajila, ze jsem zde jiz 4 mesice, uz skoro pet, uf) a byl mi nabidnut i softball. Tak jsem rekla, ze bych prijit mohla po Prelimu. Nicmene jiz minule utery mi prisla dalsi zprava, a to o ctvrtecnim treninku. Tak jsem neodolala a vyrazila.

Ani jsem nevedela, jestli jsem na spravnem hristi, kazdopadne tam zadna vetsi skupinka nebyla. Tak jsem se konecne setkala s quebeckou nedochvilnosti (ktera je jeste horsi nez ta moje, a to uz je co rict!). Nakonec jsem se priplizila ke stredne velke skupince lidi a zjistila, ze jsou tam holky z chemie, proti ktere jsme dnes meli hrat. Tak jsem tam tak samotinka sedela a cekali jsme, az prijdou hlavni akteri. Ne, ze by byli zase tak duleziti, ale proste meli rukavice, palky a micky...

Nastesti jsem tam nebyla jedina nezkusena softballistka, dokonce kapitan naseho tymu moc nerozumi pravdlum. Teda jestli jsem to dobre pochopila, tak je to kapitan. Takze jsme si nejdriv hazeli, ja jsem vyfasovala rukavici pekne velkou rukavici, ve ktere byla navic dira v ukazovacku. Ale tak nebylo to nejhorsi. Hazela jsem si s jednim tmavym klukem a Madleine. Tu jsem jednou trefila do nohy, chudina. Ale jak jsem mela v rukavici tu diru, tak jsem chytla micek presne na prst, ktery z ni koukal. Au au, dost to bolelo, vsak byl kloub posledniho clanku pekne modry. Kdyz jsem si pak tmavemu klukovi stezovala, ze mi malem zlomil prst, tak ocenil me hazeci schopnosti slovy:"A tys mi malem zlomila celou ruku!"

Pak kluk, co prinesl nacini, vysvetloval v rychlosti pravidla, ktere jsme nikdo nepochopil, takze jsme zustali pri nasledujicim:"Jdi na palku, snaz se strefit micek, kdyz se to povede, rid se podle toho, co na tebe zavolam." A to volani bylo vzdycky:"Run, run!!!" Jen clovek musel vedet, na kterou metu, hehe.

Poznala jsem tam dve slecny z katedry fyziky, jen o jedne vim, jak se jmenuje. Je moc sympaticka, je z Izraele a jmenuje se Naama. Ale moc jsme si nepovidaly, snad priste. Dalsi kluk se jmenuje Till nebo tak nejak, je to Nemec, coz bylo jasne hned po jeho prvni vete. Ale mluvi anglicky vyborne, o tom zadna, jen ma typicky nemecky prizvuk. Dale jsem poznala Oliviera, vlastne dva Oliviery. A nakonec vesela historka, kdyz jsem se toho kluka, co mi skoro zlomil prst, ptala, odkud je, rekl, ze z Venezuely. Ptala jsem se ho dal, ze odkud, protoze jsem v teto jihoamericke zemi byla. Rikal, ze z delty, povedela jsem mu tedy, ze jsem navstivila Tucupitu. Meli jste videt ten vyraz v jeho ocich. Ze pry presne odsad je! Druhy den mi psal, ze jsem prvni clovek, ktery byl v Tucupite, ktereho potkal za celych 9 let, co zije mimo Venezuelu. Takze jsem mu poslala fotku, kterou jsme tam vyfotili, myslim, ze byl rad. Rika, ze bychom se meli sejit, abych mu povypravela, co jsme v Tucupite delali. Ja si teda uz jen pamatuju, ze Honzik velmi zvracel a ze netekla tepla voda v hotelu Pequeno :-)

Pri hre jsem z peti smen udelala 3 body, coz je myslim dost dobre. Hlavne to byla sranda a odnesla jsem si dve modriny. Behem hry jsme trosku pili pivo a jedli hotdogy - mam na bilem tricku peknou smouhu od kecupu :-) To mam z toho, ze si davam kecup, kdyz mam palkovat.

Bylo to vseobecne moc dobre, poznala jsem nove lidi, naucila se spoustu novych softballovych slovicek (+lopatu), najedla se... V utery probehne setkani manageru tymu a dohodnou rozpis zapasu, uz se moc tesim!

A nakonec trosku provokace - zitra nejdu do prace, protoze mame statni svatek, huraaa ;-)