Halo, halo. Hlasim, ze uz skoro aji v Montrealu zacalo jaro. V jednom tydnu nam sice v pondeli napadlo 20cm snehu a v nedeli bylo 26C, ale uz se pocasi jakztakz ustalilo. Takze jezdim do prace na kole a je to moc fajn. Policie me zastavila jen jednou, protoze jsem nezastavila na stopce. Dokud nedostanu pokutu, tak stejne stavet nebudu, hahaaa.

Ve skole jsem udelala (uz to muzu rict) svoji posledni zkousku v zivote, dostala jsem z ni Acko, juhuhu. Mam prace plno, ale je to dobre, protoze me to bavi. A taky vim, ze toho musim do konce kvetna hodne udelat. Tak makam.

V patek jsem mela prezentaci na Journee scientifique de AQPMC. Dopadlo to docela dobre, dostala jsem jednu otazku a aji ten tazajici rekl, ze dekuje za pekny talk. A aji chair moji session rekl, ze se mu to moc libilo. Podobnou vec mam predvadet v Barcelone, tak snad se to povede.

Zitra mame v praci panacka, ktery ma ohodnocovat studijni programy pro quebeckou vladu. Mame kazdy udelany rozvrh, kdy a kolik casu s nim stravime. Tak su na to zvedava.

Vcera jsem byla u jednoho prvaka na barbeque. Bylo to moc fajn. Hrali jsme fotbal a nas quebecko-cinsko-americko-kamerunsko-cesky tym vyhral, samozrejme. Pak jsme si hodne povidali a zjistila jsem, ze v Kamerunu si muzi pri svatbe muzou vybrat, zda chcou uznavat polygamii ci monogamii. S cimkoli, co si vyberou, musi ovsem prvni zena souhlasit. V pripade, ze si vyberou polygamii, musi mit pro kazdou dalsi zenu dum. Ale Gerard rikal, ze polygamie je pro muze peklo, protoze usina hlady. Kazda zena totiz rika te dalsi:"Ty mu uvar, ty jsi jeho nejoblibenejsi!"

Taky delame pokroky s andulkama. Teda krome toho, ze asi pred pul hodinou prezobali kluci ze stropu bambusove hratko, jsou moc sikovni. Teda hodne hulakaji, jsou to takove dve placky. Placaji a placaji. Ale vcera jsem si dala proso na ruku a sedla si kousek od klece. Parkrat proleteli kolem ruky, a Pepa se nakonec odhodlal a zobal jako utrzeny ze retezu. A dneska totez, dokonce jsem sedela az u pocitace. Dobre vidi, klucinove!

Tadyk jsou moje andulky, ktere si musely priletet pres cely pokoj pro zobani!

Sleduju NHL. Jeden ze tri kanadskych tymu z playoff uz vypadl. Bohuzel ve Vancouver velke nadeje nevkladam (asi ani sami hraci Canucks), takze jedine muzstvo, ktere to muze nekam dotahnout, je Ottawa Senators. V sobotu se ke mne prisel divat Andrew. Fandili jsme hodne, hlavne on, ale nepovedlo. Zatim je stav serie 2:1 pro Ottawu. Go, Senators, go!!!

Gratulujeme vsichni Kanadanum k zisku 24. zlata na MS v hokeji, ze? Cesky tym skoncil bohuzel az na sedmem miste, ale to nevadi. Myslim, ze hraci, kteri nas reprezentovali, se snazili. I kdyz jsem bohuzel jejich zapasy nemohla sledovat, davala je jen TSN, tento kanal nemam. A opet se presvedcuji, ze MS v Kanade nikoho nezajima, ve zpravach jen suse oznami, ze Kanada vyhrala, jen tak mezi reci. A pak pul hodiny mluvi o dvou finale zapadni a vychodni konference NHL. Ale zda se, ze pravem. Tymy, ktere maji jeste sanci ziskat Stanley cup, jsou opravdu dobre, a hokej, ktery hraji, je zajimavy, plny kombinaci a napeti. Zrovna bezi zapas Anaheim - Detroit s Dominikem Haskem v brance. Chudak, na dva goly se musel divat videorozhodci, oba dva byly uznane, u prvniho si Hasek fikane umistil lahev s pitim nad puk za brankovou carou :), ale u druheho Haska do brany dotlacil hrac Anaheimu. Tudiz byt uznan nemel. Zatim je stav 3:3, sest minut do konce treti tretiny. Fandim Detroitu a zda se, ze me NHL zajima take vice nez MS. Ale to nejspis jen proto, ze na zapasy NHL se muzu divat v televizi :) Druhe finale hraje Ottawa s Buffalo, do tretiho zapasu v Ottawe si Senators vezou dva body, coz je moooc dobre! Navic, kdyz vyhrajou pohar, vezme me Andrew na parade do Ottawy.

Ve skole a v praci vsecko dobry, hlavne proto, ze sef je tedka v Evrope. Taky se staram o jeho dum, zahradu, cicinu a rybicky, takze dostanu $100, az prijede. Dobre me plati a nevi, ze tam chodim spis kazdy druhy den, hihi. Ale pracuju jako blazen. Je to napovazenou, ze i kdyz zde neni sef, protoze bylo minuly tyden uz dvakrat 31C, krasne jasno. Ale uz dusno, uz se skoro zase neda spat. A kdyz se da, tak stejne v sest rano zacnou kricet kluci (Ferda a Pepa). Az prijede sef, budu mit pro nej pripravene dve prezentace a dva abstrakty. Taky jsem dostala na zkontrolovani svuj clanek, aby mi ho mohli v cervnovem vydani Medical Physics otisknout. Medical Physics je casopis s vysokym impact factorem (vysoce ceneny), takze jednou budu slavna, hehe. A nebo spis ne, este nevim.

S deckama mame v praci veselo. Chodime spolu na obedy, obcas na filmy, na vecere (ale to ja ne). Nas novy francouzsky postdoc Christoph je moc fajn. Dela si ze me srandu, ale aji ja z nej. Treba obcas najdu na sve zidli siliconovou pastu (nastesti zavrenou) a tak. Uci me francouzsky, ale myslim, ze mu to moc nejde. Zase jsem pozvala decka na cesky volejbal, bylo nas osm, pohoda. Cinan je taky srandovni, vydava zajimave zvuky. A u site si stezuje, ze je maly, ze nemuze skakat :-) Ale jinak hraje dobre. Hehe, taky jsem nedavno u nej hledala klice od kliniky (obycejne jsme je schovavali ve stolku, kde tedka sedi), tak mi rekl, ze si je vzal "ten vysoky kluk". Tak jsem mu rekla, ze se "ten vysoky kluk" jmenuje Christoph. Kdyz jsem si sla za Christophem pro klice, presvedcoval me, ze Yong nerekl "vysoky kluk", ale "SILNY kluk" :)

Tak zatimco se Chelios pere s Niedermayerem a zapas se blizi k prodlouzeni (tyjo, to mi dalo tedka zabrat, jak se rekne cesky overtime), vam napisu, jak jsem se dneska byla projet na kole a skoro necitim nohy. Jela jsem na vylet do Riviere Beaudette - hranice s Ontariem. Nebylo to zase tak daleko - 80km, ale prumerna rychlost byla 27km/h, s vetrem, takze tedka skoro necitim nohy. Su zvedava zitra, jestli budu moct jet do prace na kole. Zde je par fotek:

Canal u Pointe des Cascades.	Totez.
Bazina.	Route verte cislo 5 - 35 km.
Otaceci most u Coteau du Lac.	Konec kanalu v Coteau du Lac.
Na hranici Quebecu s Ontariem.	Reka Svateho Vavrince a pohled do USA.
Zajimava budova u stezky.	Po 80 km, u parku kotev.

Tak to je pro dnesek vsecko, hraje se pata minuta prodlouzeni...

Tak jak je v Cechach? Tadyk moc dobre, teploty sice kolisaji velmi (20 stupnu ze dne na den), ale vesmes se uz pohybuji nad bodem mrazu. I kdyz myslim ve stredu v noci melo snezit, jak to dopadlo, ani nevim, ale rano uz zadny snih nebyl. Tohoto vikendu jsem vyuzila prodlouzene (jelikoz byl prodlouzeny) a jela se projet na kole na sever. Nas cil byl tridenni vylet, ktery se kvuli pocasi musel zkratit na dva.

Vyrazili jsme s kamaradem 20 km na sever od Montrealu autem, do Saint-Jerome, kde zacina 200km dlouha cyklostezka nazvana P'tit train du Nord. Kdysi zde totiz jezdil vlak, s jehoz kolejemi se lide vyporadali ruzne. Tedy - prvni pulka cyklostezky, presne 107 km do Labelle je takova vselijaka piskova a z Labelle az do Saint Laurier koleje proste zaasfaltovali. Nicmene, vyrazili jsme se stanem, jidlem, vodama a vsim moznym v sobotu vpoledne, smer sever, za krasneho jasneho pocasi s 25C. Cilem byl Mont-Tremblant (82 km), kam jsme dojeli asi kolem seste hodiny, pote uz jsme jen hledali misto na spani. A hledali jsme ho az do 107. km. Docela namaha, hlavne proto, ze jsme nejeli po asfaltu.

Vedeli jsme, ze druhy den bude prset, tak jsme vstali vicemene brzy (ja s bolesti hlavy :(), abychom nemuseli balit mokry stan. Vyrazili jsme jeste trosku na sever, abychom se mohli jeste v nedeli vratit nekam, kde by to zpatky k autu bylo jen 50 km na pondeli. Dojeli jsme tedy na znacky 127 km, coz je Anunciacion. Tam jsme se otocili (bylo urcite min nez 8C) a jeli zpet. Kolem poledne jsme se objevili zpatky v Labelle, najeto jsme meli uz 40km. Podle planu nas dnes cekalo opet 100km. Bohuzel tadyk zacalo tak nejak poprchavat.

My jsme toho ale nedbali a frceli dal. Kdyz jsme na 70km byli uz docela mokri, bylo skoro jasne, ze stanovat dneska nebudeme a ze to nejspise budeme muset dojet az do konce. Docela psycho, v nohach skoro 80km a jeste 70 pred nama. Jak jsme tak jeli, tak se rozprselo jeste vic. 32 km pred cilem jsme si pod mostem dali malou svacinku, ani jsme nemohli nekam dovnitr, protoze vsechna uvnitr byla oproti jasne sobote kvuli pocasi zavrena. Sebrali jsme vsechnu sve sily a ani nevim jak, v sest hodin vecer jsme se naprosto zmaceni octli u auta. Nevim proc, ale smali jsme se tomu. Nemuzu rict, ze bychom byli dobri, spis blazni. Na tachometru mam behem mesice najeto 771 km, ale doufam, ze vykon z nedele 146 km zase nejakou chvilku neprekonam. Nebo ze by jo? :)

A taky se musim pochlubit, ze me ani nic moc dneska neboli. Jen trosku hyzdove svaly a leva Achillovka, ta teda trosku vic. Jinak nohy jsou dobre. Asi jsem je dobre pripravila minuly tyden, kdy jsem si dala v nedeli 80km velmi svizne na kole a v pondeli 8km beh :) Pak uz jen ve ctvrtek 1km plavani, triatlon je pripraven!

Na zacatku vyletu, ceka me 107 km.	Mapa prvni casti cyklostezky.
Riviere du Nord.	Riviere du Nord.
Pred St. Agathe.	Za St. Agathe?
Pred Val David.	Pred Val Morin.
Mont Tremblant.	Zacatek asfaltu v Labelle.
To se to frci...	Zamracena destiva nedele, kdy jsem ujela 147 km.

Co se hokeje tyce, tak jako Skorokanadanka mam radost, protoze Ottawa Senators to dokazali a snad uz tento tyden budou hrat prvni finale, aby mohli privest blizko Montrealu Stanley cup. Huraa, huraaa.

V praci vsecko dobre, sef se vratil z dovolene, tak jsem ho zasypala vysledky, abstrakty a prezentacemi, ktere budu v nejblizsich trech tydnech davat. Byl rad, dokonce rekl, ze si mam vzit tyden dovolenou, hehe. Ale to ja ne, budu pracovat jako diva jako doposud a dovolenou si vezmu pozdeji, a delsi! Pristi tyden zde nam uz zacina konference, docela se tesim, bude to zmena. A zase uvidim nektere lidi odevsad, ktere uz znam, taky mame veceri na lodi, v ramci konference. A navic prijede jakysi klucina z Prahy. Mel prijet i muj sef z Valencie, ale posila za sebe nekoho jineho :-(

Taky jsem se dozvedela, ze na konferenci ICCR v Toronte budu soutezit o Mladeho vedce (hehe), neboli Young Investigator. Je to docela prestizni soutez, ze vsech abstraktu, ktere poslali studenti, se vybralo 8 nejlepsich. Tyto prezentace pak bude komise na konferenci hodnotit po strance vedecke a esteticke. Tak se tedka musim snazit, chjo. Ale uz to, ze me vybrali, je big deal. Aji na me Jan pres chodbu hulakal, ze gratuluje. A tak vubec, no. Zda se v zari podivam do Cech, jeste nevim. O konferenci v Barcelone, na ktere zavisi ma navsteva Cech, se dozvim az koncem cervna. Takze se uvidi.

Aaa, taky pristi tyden zacinam psat novy clanek, coz mi tak pripomina, ze ten muj prvni vyjde v cervnovem vydani Medical Physics na strane 2119 a dneska byl vydan online. A jako dukaz:

Muj prvni clanek.

Dneska jsem potkala naseho velkeho sefa. Predstavoval me jakymsi dvema Indum, kteri budou na nasi konferenci a rekl, ze uz koncim PhD! :) Asi ale nemluvil s mym sefem...

Taky jsem se par lidem chlubila se svym vyletem na sever a se 147 km. Tak jsem si nekolikrat vyslechla, jak nejsem normalni, ale to vubec nevadi. Navic me trumfla Gabriela, ktera se v Adirondax brodila po pas v ledove vode v sest hodin vecer, protoze most zmizel. Pry jsme si kvit, ale ja bych rekla, ze me trumfla :)