Musim priznat, ze jsem se ani nijak zvlast netesila, ale mozna o to vetsi to byl zazitek. V patek 2.5. jsme rano odjeli do Quebecu, abychom v jednu hodinu zacali sledovat zapas Dansko - Ceska republika. K velkemu uzasu vsech pritomnych se nam podarilo vcas dojet do Quebecu a po velmi kratkem bloudeni (o kterem bych vlastne ani vubec nemusela psat) jsme nasli Colisee Pepsi, ve kterem se mistrovstvi sveta odehrava. Celou cestu jsme si rikali, ze aspon dve tretiny stihneme, a nakonec jsme prijeli jeste 20 minut pred zacatkem, tudiz jsme stihli i tretinu ctvrtou - rozehravani :)

Zapas to byl docela zajimavy, obzvlaste proto, ze Dansko skorovalo v prvni minute zapasu, kdyz byla na lede ceska elitni rada. Nakonec prvni tretina skoncila 2:2, ale pak uz puk ovladali vetsinou cesti hokejiste. Suma sumarum, na konci zapasu svitilo na tabuli skore 2:5, coz zcela odpovidalo vyvoji zapasu. Vrbata si pripsal dva goly a dve asistence, coz bylo docela impresivni. Diky tomu se po prvnich zapasech ocitl na druhem miste kanadskeho bodovani, za kanadskym Dany Heatly, ktery v prvnim zapase se Slovinskem predvedl hned hattrick a jednu asistenci.

Na posledni tretinu v zapase s Danskem jsme se presunuli do ceskeho kotlicku (nebyl to ten pravy kotel, nebylo nas hodne) a musim rict, ze se mi tam moc nelibilo. Zdalo se, ze nejvetsi starosti vetsiny pritomnych byl sice fakt, aby nasi dali gol, ale nikoli kvuli bodum za pripadnou vyhru v zapase. Tesili se, az po golu kamera zabere ceske fandy a dlouho vymysleli, kdo ma vedle koho sedet a co ma dotycny delat, az Cesi daji gol. Hlavne aby nikdo nemaval nekomu pred oblicejem vlajkou, to by byla katastrofa! Tak jsem z toho byla trosku znechucena, ani fandeni nebylo takove nijak 'ferove'. Ale co uz.

V sedm hodin jsme sli na zapas Italie - Rusko. Chteli jsme se zase presunout na lepsi mista, tak jsem na tribune oslovila klucinu, ktery mel vedle sebe par mist volnych. Jsem se ho zeptala, jestli mluvi anglicky a on mi na to odpovedel, ze jo, ale ze mluvi cesky (lamanou cestinou, ovsem), ze je z Prahy. Tak jsem mu hnedka skoro vynadala, proc ma teda na krku ruskou vlajku, ale vysvetlil mi, ze je puvodem Rus. Coz bylo taky slyset, ale byl moc fajn. Si predstavte, ze byl v prvaku na VSE a do Kanady si prijel jen tak na MS. A byl sam, protoze nikdo jiny jet nechtel, listky mel na vsechny zapasy. Tss.

Spali jsme v kempu, asi jedinem otevrenem siroko daleko, kolem nas bylo jeste docela hodne snehu. A vpodstate nas do kempu ani nechteli pustit, protoze tu noc mela byt nezvykla zima. Jenze my jsem to s nasimi vybornymi spacaky, az na vyjimky, krasne zvladli.

V sobotu jsme sli dopoledne na zapas Belorusko - Svedsko, ktery sliboval zajimavou podivanou. A nebyli jsme zklamani. Konecne skore 5:6 pro Svedsko nasvedcuje, ze to byl zapas tesny (nejvyrovnanejsi utkani, ktere jsme videli). Belorusko v zapase dokonce nekolikrat vedlo, ale nakonec o vedeni prislo. Svedove byli docela nervozni. Nevim, nevim, jak by zapas dopadl, kdyby byvali za Belorusko jiz hrali bratri Kostycinove z Montreal Canadiens. K beloruskemu tymu, stejne jako Tomas Plekanec k ceskemu tymu, se pripoji nejspise zitra. O jedne prestavce tohoto zapasu jsem se odvazila a probojovala se na komentatorske stanoviste, kde jsem si chvili povidala s Robertem Zarubou. Vedle nej stal spolukomentator CT Martin Hostak. Roberte, pry jste o sobe tvrdil, ze muzete pusobit arogantnim dojmem, protoze jste porad zaneprazdneny a v casove tisni. Nemylil jste se :-) Ale omlouvam ho, opravdu zaneprazdnen byl.

Na posledni zapas, na ktery jsme meli listek, tedy Svycarsko - Francie, jsme dlouho premysleli, zda vubec pujdeme. Ve stejnou dobu se totiz hral dulezity zapas Montreal Canadiens - o vyrazeni ze Stanley Cup. Nakonec jsme se rozhodli pro MS, ale i tam bylo kazdou chvili slyset od ostatnich divaku, jake je skore. Bohuzel, posledni tretinu jsme stejne videli - Habs zapas prohrali (ackoli nekolikrat vedli), a tudiz byli z boji o Stanleyuv pohar vyrazeni. To bylo smutku. A Francie podlehla Svycarsku 1:4.

Tak tadyk pridam par fotek z MS:

Ceska a slovenska vlajka visi vedle sebe.	Nastoupene ceske muzstvo v zapase s Danskem.
Patrik Elias, kapitan New Jersey Devils, pred treti tretinou.	Krejci v akci.
Unaveni po zapase, na konci kapitan Frantisek Kaberle, obrance Toronto Maple Leafs.	Tak v tomhle kempu spat asi nebudeme.
Vodopady Montmorency.	Zacatek zapasu Italie - Rusko. Italove dostanou pekne na zadek.
6:1 v prubehu 3. tretiny, konecny vysledek 7:1.	Zacatek zapasu Svedsko - Belorusko.
O prestavce chvilku mluvim s Robertem Zarubou (resp. Robert na me otazky odpovida stylem 'ano, ne, je mi to jedno.'	Ceny za nejlepsi hrace.
Cesky koutek v hokejove siny slavy, mimo jine s rukavicemi Roberta Reichela a ponozkami Martina Prochazky.	Francouzsky brankar Christobal Huet, minulou sezonu brankar Montreal Canadiens.

Uz je to tak, potreti jsem se vydala s nekym na vylet na Niagarske vodopady. Ten nekdo byla velmi sympaticka rodina Tumovych. Doufam, ze se jim vylet moc libil. Snad nejzajimavejsi byla navsteva Hokejove sine slavy v Torontu, kde si na sve prisel i Lukas, nadejny mlady hokejista :-) Maminka mu zakazala sahnout si na Stanley cup, protoze by mu to pry prineslo smulu a nikdy by ho potom nevyhral. Jelikoz se Lukas poharu opravdu nedotkl, jen suse poznamenal, ze tedka ho ma tedy v kapse :-)

Jeste za letosni rok nevyhrany Stanley Cup.	Rodina Tumova u Niagarskych vodopadu.

Naskytla se mi prilezitost stravit neco pres tyden ve Velkem Jablku (Big Apple, neboli New York City). Sice jsem plnila spise roli kucharky pro kamarady, co pracovali na oprave Ceskeho domu, ale to mi nijak nevadilo. Dny jsem travila psanim dizertace, kterou uz snad brzy dokoncim.

Jedna vesela historka se mi stala, kdyz jsem sla z Ceskeho domu (71. ulice a vychod Central parku) k Mirkovi domu, ktery bydli na zapadni strane parku a 92. ulici. Tudiz jsem musela prejit park z vychodu na zapad a nejlepe severnim smerem, abych se dostala blize k 92. ulici. Tak si tak jdu skrz park a konecne vidim druhou stranu. Zajasam, ze jsem to zvladla asi za 15 minut, tudiz relativne brzy. A kdyz se podivam na cislo ulice za parkem, trosku znejistim - ze bych nesla smerem na sever, ale na jih? No, to se koneckoncu mohlo stat a misto toho, aby se cislo zvetsilo od 71, tak jsem se ocitla na ulici 69. No nic, bylo jeden z mych prvnich prechodu parku, tak jsem se nijak neznervoznovala. Ovsem kdyz jsem sla dale od parku, zacala jsem mit tuseni, ze nejen, ze jsem se nepohybovala smerem na sever, ale navic jsem se ocitla opet na vychodni strane parku. Tudiz asi po 25 minutach chuze jsem se opet vyloupla u Ceskeho domu. Jak jsem byla na sebe pysna! :)

Taky jsem do New Yorku dostala telefonat z Mayo Clinic. Vsechny studenty v nasi laboratori jsem instruovala, aby lidem z Mayo, pokud budou volat, dali Mirkovo cislo. Taky se to povedlo. A domluvila jsem interview na 4.6. Ale o tom az v mesici cervnu.

Veverka v Central parku.	Central park.
Opravovany Cesky dum v New Yorku.	Specialne pro Milanka - NYPD na Times square..
Hubeny dum na jiznim konci Broadway.