Tak uz jsem zpatky v Montrealu. Je to trosku smutne, ale co se da delat. Nemuze clovek jen jezdit na kole. Nebo jo? :)

V praci je nejak malo studentu, ale ani tak to neni spatne. Od rijna je ze me post doc s Frankem a s Lucem, je to fajn, hlavne proto, ze na me ani jeden z nich nemuze dohlizet. Navic jsem tedka v patek mela prezentaci, ktera probehla moc dobre. I kdyz si ze me treba Wamied tedka dela srandu. Ale vsecko je fajn.

Taky jsem zapomnela oznamit, ze jsem se rozhodla jit od ledna na rok do Stanfordu. Me rozhodnuti je docela zajimave - mela jsem relativne hodne nabidek, ruzni lide mi volali do prace a posilali nabidky postou. Jen Stanford byl zdrzenlivejsi. A to me asi nalakalo. Moc se mi tam libilo (muzete se podivat na fotky do sprna, kdy jsem byla do Stanfordu pozvana a davala prednasku). Myslim, ze Stanford ma vyssi naroky, tak jim asi musim dokazat, ze na to mam. Hruza. Ale tesim se tam, i kdyz mi Montreal bude moc chybet. A su domluvena s Francois, sefem fyziku v Zidovske nemocnici, ze kdyz bude mit misto, zamestna me. Pry jsem prvni na jeho seznamu, hura!

A tedka pro me dulezita vec - obhajoba. Vezte tedy, ze se bude konat 27. rijna ve dve hodiny v Bell seminar room na katedre fyziky McGill University. Uz aji vim, jaka bude komise. Krome tri fyziku v medicine budu mit i dva normalni fyziky, jednu neurolozku a jednoho fyziologa. To bude tedy zajimave. A po obhajobe, zrejme v ten samy den, bude velka oslava. Kdybych nahodou neobhajila, tak mi budou vsichni muset prinest darek na uteseni :) Ale to se doufam nestane.

27. rijna ve dve hodiny odpoledne zacala obhajoba me dizertace. Prislo se na me podivat nekolik kamaradu (v mistnosti bylo asi 20 lidi), tak to bylo moc hezke.

V komisi jsem mela sedm lidi - sefa Franka, Jana od nas, fyziologa, neurochirurga, fyzika, jednoho externiho fyzika a cele obhajobe velel profesor z ekonomie. A na me obhajobe se opet potvrdilo, ze je vyhodne mit v komisi doktory. Pani neurochirurgicka (tak se to rekne?) byla totiz v den me obhajoby privolana k nalehave operaci provazene krvacenim do mozku. Musel ji tedy v komisi nekdo nahradit a s potesenim jsem zjistila, ze to byl Louis Collins, takovy moc fajn clovek.

Takze Louis rekli asi za pet minut dve, ze ma jit na moji obhajobu. Dobehl tedy na McGill kratce po druhe hodine a tesne pred pocatecni poradou komise poprve do rukou dostal moji dizertaci. To bylo vesele. Nicmene musim uznat, ze jeho otazky byly z tech chytrejsich :)

Prezentace probehla moc dobre, ani jsem se moc nezakoktavala. Jen v jeden okamzik jsem si uvedomila, ze se mi trese hlas. A nejak se to nezlepsilo, kdyz jsem na nejisty hlas myslela. Ale eventuelne se to zlepsilo. Otazky probehly take dobre, obcas jsem si nebyla uplne jista, na co se ptaji, nebo jsem musela rict, ze nevim, ale nikomu to nevadilo. Otazek bylo jen jedno kolo, a tak jsem byla po hodine hotova.

Obcas jsem komisi a pritomne rozesmala. Treba kdyz mi Louis rekl, ze kvalita nekterych cernobilych obrazku neni nejlepsi, odvetila jsem, ze jsem cernobile stranky kopirovala, abych katedre usetrila penize. A tak to bylo vicemene v pohode. Komise se chvilku radila (pry se u toho usmivali, museli jsme vsichni ven), a kdyz pan ekonom vysel ven, hrnul se ke mne s naprazenou rukou a gratuloval mi. Aji ostatni clenove komise, bylo to pekne. Frank mi vecer sdelil, ze kdyby ta cena jeste existovala, byli by me navrhli na Dean's Honour List, kam se zapisuje 10% nejlepsich studentu. Toz jsem byla rada.

A vecer se v Misijnim dome slavilo a slavilo se az do rana. Taky jsem dostala kvetiny aji od Sokola, coz bylo moc pekne. Petr mi slibil, ze o me napise neco do Montrealskeho Vestniku. Obavam se, ze by to mohlo byt na oplatku, minule jsem si z nej trosku udelala srandu, kdyz jsem prozdarila, ze si na Sokolske zimni hry zapomnel oboje lyzarske boty. Tak su zvedava, jestli si na neco vzpomene. A taky touto cestou dekuji vsem, kdo se na oslavu dostavil.

Po peti dnech plnych vselijakych oslav a udalosti ruzneho druhu jsem konecne dneska mela volny den. A tak jsem vlastne skoro nic nedelala - jen jsem doma uklizela a prala, protoze uz jsme to vazne potrebovali. A byla jsem se projet na kole, i kdyz uz nam nekolikrat snezilo a dneska bylo jen lehce nad nulou, i kdyz svitilo slunicko.

Reka Sv. Vavrince.	Parc Rene Levesque.
Podzim v Parc Rene Levesque.	Listi ma krasne barvy.

No, asi to patri uz do listopadu, ale to neva. Dneska jsem se taky rozhodla, ze vyzkousim usmazit koblizky s marmeladou. Kdyz jsme totiz byli na kole, tak v IGA v Alberte meli vyborne bavorske vdolecky. Rikala jsem si, ze bych mohla (se svym cerstvym PhD:) jit jeste o stupen vyse a zkusit koblihy vyplnit marmeladou. A jak to dopadlo, muzete posoudit sami (koblizku bylo osm):

Moje prvni koblizky plnene marmeladou.

Nenechte se vsak zmast, tu peknou bilou carku mely jen dva focene koblizky, zbytek se cely osmazil :) Koblizky nejen ze vypadaji pekne, jsou take velmi chutne, cemuz velmi napomaha dar k memu PhD od pani Emy Kosacke - vyborna merunkova marlelada.

Za zminku take stoji, ze se vcera konal Cesky bazar. Poprve jsem byla deportovana od vyroby rakvicek k nalevani drstkove a gulasove polevky. Nastesti sly polevky na dracku (obzvlaste drstkova, coz nechapu), tak jsem uz asi v jednu hodinu mela padla. Myslim, ze se bazar vydaril a hlavne doufam, ze se bude konat i pristi rok - vypada to, ze jeho existence je vazne ohrozena!