Tak konecne jsem si vzala aspon na tyden dovolenou a vydala jsem se na kola do Noveho Skotska a Noveho Brusnviku, dvou kanadskych primorskych provincii - Maritimes. Vylet na zacatku shrnu malou statistikou - ujeli jsme 614km za 7 dni, prumernou rychlosti 19 km/h (ale takovou nizkou jen kvuli zajizdce na mys Erange!), maximalni rychlost, ktere jsme dosahli, byla 66.5km/h pri sjezdu k zalivu Bay of Fundy. Tohle byla nase trasa:

Mapa Maritimes, cervena linka znaci nasi trasu, z Halifax do Moncton pres Nove Skotsko a Novy Brunsvik.

Den 1: Z Halifax do St. Margaret's Bay

Prvni den jsme si rekli, ze se nebudeme prepinat a kolem desate hodiny jsme vyrazili z Roryho apartmentu na cestu. Na zacatek mirne stoupani, ktere nas zase tak neprekvapilo, protoze jsme o nem vlastne vedeli. Po 25 km jsme pochopili, ze moje kolo musime namazat, takze jsme tak udelali. Po prvnich 45 km nas cekal prvni zachytny bod - Peggy's Cove. Moc jsem nevedela, co to je, ale jmeno je hezke. Takove turisticke mestecko na zacatku St. Margaret's Bay. Zde jsme poprve potkali nemeckeho cykloturistu, ktery byl trosku stydlivy na to, ze se do Kanady vydal na kolo sam.

Udelali jsme par fotek a vyrazili dal. Kousek od majaku v roce 1998 (asi) ztroskotalo letadlo Swiss Air. Obeti zde maji pamatnik, ale protoze jsme byli zrovna rozjeti, nezastavili jsme. A taky jsme si vsimli pozde. Jeste v nedeli jsme dorazili do maleho mestecka u zalivu, kde bylo odpocivadlo. A protoze uz bylo pet hodin odpoledne a odpocivadlo bylo pekne (hnedka u plaze), rozhodli jsme se, ze zde uz prespime. Nekteri jedinci se vykoupali (ja ne, i kdyz voda byla tepla, tak mne uz byla zima) a pak uz jsme jen cekali, az se setmi a muzeme rozdelat stan. A v tom se to stalo - prisla vencit psika takova starsi pani a protoze jsme zrovna lustili jakesi hlavolamy, dala se s nama do reci a trvala na tom, ze musime prespat v jejim dome, ze je tam sama. Chvili jsme vahali, ale protoze jsme uz na sobe meli vsechno, co jsme si eventuelne vzit mohli, a stejne byla zima, nakonec jsme prijali. Taky je nutno podotknout, ze cokoli jsme nechali nekde na povrchu, bylo behem 20 minut uplne mokre, jak padla u oceanu rosa.

Pani nas pekne ubytovala a hodne si chtela povidat. Rikala, ze vi, jake je to jezdit na kole, protoze jeji bratr LeGrand jezdil Tour de France. Taky nam ukazovala fotky ze starych novin, byla to moc hodna Holandanka. Rano nam jeste udelala snidani a mohli jsme vyrazit.

Ostrov s majakem v Halifax - hlavnim meste Noveho Skotska	Jeste cista, usmevava, nevim, co me ceka.
Skoro mesicni krajina (na Nove Skotsko) pri ceste do Peggy's Cove.	Totez na druhe strane silnice.
Prvni naznaky oceanu.	Druhe naznaky oceanu :-).
Peggy's Cove, pocet obyvatel - 40.	Majak v Peggy's Cove - nedaleko havarovalo pred par lety letadlo Swiss air.

Den 2: Blaznivy Anglan

Protoze se o nas tak pekne pani LeGrand starala, vyrazili jsme o neco pozdeji. Po 26 km (bylo pul dvanacte) jsme se zastavili kvuli fotce a koho nevidime? Ony Nemec se cpe na odpocivadle fazolkama. Chudak, susil stan, spal na baseballovem hristi (rikal, ze je idealni), takze musel vyjet uz v 7:30. Kdyz jsme se s nim davali do reci, z druhe strany prijel dalsi cyklista - takovy cvrcek. Tak se ptal, odkud kdo kam jede a tak, ani jsem se nemusela zajimat o jeho narodnost, britsky prizvuk byl jasny. A tak jsem se ho taky zeptala, odkud jede (nejdriv rekl, ze z toho mista, kam mame namireno my dneska, ujel to rychle). A najednou z nej vypadlo, ze vlastne jede ze zapadu Kanady. A kdyz jsem se ho ptala, kolik ujel kilometru, tak odpovedel, ze vlastne od unora jeste jezdil na Novem Zelandu a v Australii, takze mi na tachometru ukazal pres 49,000 km. Blazen! Vymenil po 10,000 retez, 9x pichl (z toho zrovna jednou vcera) a kolecka na prevodovce pry to uz do Halifaxu vydrzi :-)

A protoze jsme meli takovy pomaly start rano, rozdhodla jsem, ze jist budeme az v Lunenburg, coz bylo asi jeste 40 km. Taky se nam to povedlo a ani to moc nebolelo. Lunenburg je slavny vyrobou Bluenose, coz jsou pry slavne jachty. Ja o nich moc nevim, ale to nevadi. Jeste z Lunenburg jsme se vydali smerem na Bridgewater, kde jsme trosku zabloudili, cehoz vysledkem byla trosku blazniva cesta neco jako po dalnici do kopce, ale dobre to dopadlo a nasli jsme krasne misto na spani u jezera, kde jsme se i vykoupali. A hlavne jsem vychvalovala novy varic, ktery se mi nepodarilo zapalit, takze jsme jedli studene.

Tadyk jsme potkali ponekolikate Nemce a poprve blazna z Anglie.	Nemec a Anglan, ktery stravil na kole skoro rok, na tachometru mu svitilo pres 24,900 km.
Kostel v Lunenburg, pry slavne mesto vyrobou jachet, jez jsou vyobrazeny i na kanadskem desetniku.	Pozor na zelvy! Znacka v Kejimkujik National Park.

Den 3: 120 km - kriticky den

Byli jsme si vedomi, ze treti den je kriticky, takze jsme se zbytecne nechteli prepinat. Skoncilo to samozrejme tak, ze jsme udelali vzdalenostni rekord a ujeli 120 km.