Myslim, ze tohle porekadlo jsem pouzila v nekterem z minulych unorovych zapisku. Tehdy se to pravdepodobne hodilo, protoze jsem zila v Montrealu. Dneska, v Kalifornii, bych tak akorat mohla citovat pana Kemra z filmu Na samote u lesa: A chcije a chcije... (maminka, ucitelka ceskeho jazyka, jiste promine).

Uz nekolik dni premyslim, proc se ustalilo spojeni slunna Kalifornie (Sunny California). Dnes snad vubec prset neprestalo. A reknu vam, ze v rozmocenych parcich trenovat trikrat tydne dve hodiny frisbee je sice zabavne, ale pak me nohy a boty vypadaji nejak takhle:

Typicky pohled na moje boty po treninku.

Po jednom podobnem ctvrtecnim treninku (3:15-5:30) jsem se vratila jeste do prace. Snazila jsem se odupat co nejvice bahna jeste pred nemocnici (mame skoro vsude koberce). Moc se mi to nepovedlo, a tudiz jsem doufala, ze nepotkam sefa. Par dni pred tim nam totiz promlouval do duse o tom, co si mame oblekat do prace, ze dziny nejsou nejhodnejsi... Ja samozrejme temer nic jineho nemam. Ale zabahnene boty a bahno by necekal asi ani ode me :) Mimochodem, jsem si prednasku o dress code vzala k srdci a druhy den jsem si vzala bile kalhoty. Bohuzel pri ceste z prace prselo a moje kole bez blatniku se postaralo o to, aby kalhoty velmi rychle prestaly byt bilymi :-)

V praci jde vsechno relativne hladce. Dokonce sef sefa, tedy velitel radiacni onkologie Paul, mi dovolil, abych za nej dala residentum (mladym dokotorum) prednasku na tema pocitacova tomografie v radiacni terapii. Coz bylo opravdu vesele. V den prednasky sekretarka rozeslala vsem email, ze o pul pate dava prednasky Paul. Coz me lehce vydesilo, protoze to jinymi slovy znamenalo, ze na sefovu prednasku se prijdou vsichni podivat. A tak se i stalo. Nicmene...

Tesne pred pul patou zacali chodit prvni lide. Jednim z nich byl i Rumun Dragos a byl vylozene zklaman, ze prednasku nedava Paul. Coz chapu, protoze Paul je opravdu sikovny a dava pekne prednasky. Pote si ale Dragos cosi zamumlal pod vousy (obrazne, protoze zadne nema), zatvaril se zabubrele, obratil se smerem ke dverim a odesel. Inu, memu sebevedomi a stresu z prednasky jeho odchod vylozene prospel :-) Nastesti musel na chodne Paula potkat, protoze s nim pak prisel. Prednaska byla docela dobra, myslim, Joe mi rekl, ze jsem byla uzasna. No, to asi zase ne, ale bylo to fajn. Taky jsem mela behem prednasky pripravene otazky, ale asi po druhe sade jsem pochopila, ze si na ne budu muset odpovidat sama. Tak jsem se za odpovedi i pochvalila :-) A dobrym znakem je, ze Paul chce, abych tu prednasku dala jeste nekomu jinemu. Hura.

Skupina lidi (studentu, postdocu) kolem meho sefa je moc fajn. Bohuzel Hu (jeho jmeno je samozrejme tercem castych vtipu, rekne se "Hu did this" a na to se v podstate MUSI odpovedet:"Who did it?" - neco jako kdyby se nekdo jmenoval cesky Kdo.) nam oznamil, ze za dva tydny odchazi pracovat do Oregonu. Coz me lehce desi, protoze projekt bude tedka vicemene na me. Pocitacu se nebojim, ale vsech tech mechanickych a inzenyrskych zalezitosti ano. Hu (who?) je opravdu sikovny. A jeden z mala cinskych Cinanu, co je velmi skromny a sympaticky.

V patek Rahil cosi rozbil (ale neni to jeho vina), tak jsme museli pomalovat nas kolimator tuzkou. Pry to pomaha, aby se mosaz nezadrhavala o mosaz. A pri te prilezitosti jsme byli s Hu v machine shopu (dilne, kde se vyrabi ruzna extra zarizeni) nemocnice. Poznala jsem tedy Freda, Holandana, ktery je ve Statech or roku 1956. Teda ne, ze bych nebyla rada, kdyz se nekomu libim, ale Fred to trosku prehanel :-) A hlavne keca! Hodinu jsme museli poslouchat vypraveni o jeho emigraci. Z Holadska s rodici frcel do Jizni Afriky, tam tatinkovi trvalo devet let vydelat na jizdenku do Ameriky. Pripluli do New Yorku a autobusem pokracovali do Kalifornie. Ale maminka byla po tydenni ceste autobusem tak znechucena Spojenymi Staty, ze se pry po tydnu rozhodli vratit se do Holandska. A ha! Kde na to asi vzali penize?! No nic, proste Fred keca a porad o necem mluvi, ale pry je sikovny. To doufam, protoze jestli budu muset po kazde poslouchat hodinove prihody, kdyz si prijdu vypujcit sroubovak, tak jsem ze Stanfordu razdva :)

Byl to muj prvni (a urcite ne posledni) vylet se Stanfordem. Rozkaz znel jasne: rano v 7:30 sraz na smluvenem miste, odjezd do parku, 20-ti milovy pochod (zhruba 32 km) s prevysenim 4000 stop (1200 m). Narocna trasa, proziti Nirvany (obzvlaste za predpovidaneho deste) velmi pravdepodobne. Celovky s sebou.

A tak se stalo. Vstavat jsem musela brzy, coz po navsteve baru s nekolika dalsim stanfordskymi postdocy den predem, nebylo jednoduche. Nastesti me spolubydlici Susan odvezla na univerzitu, coz bylo od ni takhle brzy v sobotu rano moc hezke. Seslo se nas v parku 21, coz bylo relativne hodne lidi. Teren byl narocny, pocasi se nakonec umoudrilo a vubec neprselo. Jedna slecna na vrchol nedosla, kamarad Jan premyslel, ze nedojde, meli jsme i jednu zavaznejsi krec, ale jinak jsme vsichni tesne pred sestou dorazili zpet na parkoviste. Par pohledu z parku si muzete prohlednout zde:

Fotky suchych stromu budou asi castejsi. I kdyz pri tom neustalem desti...	.Sunol Park kousek od mesta Fremont.
Cast nasi vypravy. To su umelec, co?	Kulate kopecky.
Pohled na vychod pri zapadu slunce.	Aji mesic uz vysel.

Na Kvicalce se tomu rika Ufoun. V Cechach nekdy Frisbee a tadyk (i v Kanade) je to Ultimate Frisbee. Co je na tom ultimatniho mi jeste nikdo nedokazal vysvetlit. Budu se muset jeste jednou zeptat.

Kdyz jsem hledala nejake vhodne sporty a tymy, narazila jsem na Utlimate. A protoze jsem hrala intramurals i v Montrealu, coz se mi velmi libilo, rozhodla jsem se zkusit Frisbee. Prvni trenink me trosku zklamal - spoluhracky se zdaly lehce nafoukane a hodne strelene. Pote, co mi nekdo vysvetlil, ze jsou to vetsinou studentky undergrad (tedy 19-22 let) jsem je tak zacala brat a uz se s nima hraje fajn. Navic jsem tam, krome jedne Panamky, jedina, kdo neni American. Takze i kdyz moje anglictina je samozrejme super (velmi vtipne), obcas nestiham. Tudiz se nekdy stane, ze cely trenink (dve hodiny patnact minut!) treneri vysvetluji 'hucks' a ja nemam pekne dlouho vubec paru, o cem mluvi. Pri zkouseni tedy pochopim, ze se jedna o dlouhy hod, ale stejne... Navic si to doma ani nemuzu poradne zjistit, protoze nevim, jak se huck pise. Ale myslim, ze uz se do tajemneho slangu dostavam. Uz znam vertical stack, ho-stack (coz je asi horizontalni stack?), 1-3-3 a cup. Nastesti se vzdycky cpu do stejnych pozic (asi ne tech oblibenych, hehe), takze uz aji vim, co mam delat. Jen obcas na me nekdo zarve, ze mam bezet nekam jinam. Ale aspon se takhle nauci moje jmeno, ne? Zjistila jsem, ze mne se zadna nova jmena zpocatku pamatovat nechtela, ale uz ze 30 spoluhracek umim oslovit pet! Jsem na sebe pysna :-)

Pristi sobotu budeme hrat pratelska utkani se Santa Barbara a Berkeley B. A poprsiti vikend se kona Stanford Qualifier. Rozhodla jsem se, ze kdyz uz jsem dostala dve krasna tricka s cislem, zusastnim se techto dvou udalosti. Snad nebudu (nebo mozna spis zbytek tymu?) litovat. Dneska jsem si dokonce koupila kopacky, protoze uz jsem byla v tymu opravdu jedina, kdo je nemel. A taky konecne usetrim bezecke boty pravidelnych bahennich koupeli.

Kopacky na Ultimate Frisbee. Abych uz nemusela padat do bahna.

Jednu krasnou nedeli jsem se rozhodla, ze se pojedu projet na kole. Koupila jsem si ve Stanfordu cyklistickou mapu a kdyz jsem se tak do ni divala, zalekla jsem se kopcu, ktere mezi Stanfordem a oceanem jsou, a vymyslela jsem, ze tentokrat do zadnych nepojedu. Bohuzel jsem v jednom okamziku zahnula na jinou stranu, nez jsem mela a najednou jsem stala pred docela velkym kopcem. Doprava byl kopec jeste vetsi a nejspise kvuli rozsahlemu pomateni mysli jsem se vydala doprava. Kdyz uz kopec, tak poradny. Vedela jsem, ze La Honda je poradny stoupak a neco mi rikalo (mapa?), ze Stara La Honda bude stoupak jeste vetsi. A byl. Za pet kilometru jsem vystoupala 400 vyskovych metru, tri cvrte trasy za mnou funel jakysi kluk ze Stanfordu (jeste se chtel bavit, kdyz me predjizdel, trouba) na silnicce. Vyjela jsem, ale na hore jsem myslela, ze umru. Tak jsem se u restaurace plne motorkaru asi hodinu slunila. Mela jsem na sobe jen cyklisticke kratasy, takove bylo teplo. Ovsem ne pri ceste dolu, to jsem si prala, abych mela rukavice. Malem mi umrzly prsty. Ten den jsem ujela 70 km a spalo se mi moc dobre!

Pohled na 'par' hracich ploch Stanfordske Univerzity.	Tohoto dravce (mam nekolik fotek) s veverkou jsem videla u zalivu. Kdybyste vedeli, co to je, dejte mi vedet (mozna cervenoocasy jestrab?).

Vcera jsme se byli prozmenu podivat do Mesta (the City, neboli San Francisco). Cesta vlakem trva hodinu. Trosku jsme se prochazeli mestem (za meho neustaleho stezovani na zimu, copak tohle je Kalifornie? - zima, rozumejte 10C), pak jsme sli na vino, na burrito, do baru s budouci muzikou, do jineho baru s muzikou, kterou jsme bohuzel stihli - horsi zvuky jsem nikdy neslysela a tajne doufam, ze uz ani neuslysim. Mel to byt bar pro umelce. Nakonec jsme se potkali s Rusem Jurijem, ktery chtel porad hrat nejake hry. Nebo nam alespon vysvetlovat kulturni rozdily mezi Ruskem a USA. Jeho slova:"Dalsi kulturni rozdil mezi Ruskem a Staty je..." me zacala privadet k silenstvi. Ale jinak je to takovy fajn maly cvrlik. A ma auto, tak nas odvezl zpatky domu, coz bylo od nej velmi hezke.

Vzpomnela jsem si, ze mi napsali z McGill gratulaci, ze jsem oficialne obdrzela titul PhD. Huraaa!

Juhuhuuu, titul z McGill je muj!

Tak tohle nemuzu nenapsat. Spolubydlici Emily tedka vari polevku. Podle cinskeho receptu, ve kterem se pise, ze se maji pouzit 2 'cloves' cesneku. Emily (Americanka) se me ptala, zda nevim, jestli 'clove' je cela hlava nebo jen jeden strouzek :-) Je tedy pravda, ze jsem si myslela, ze clove je cela hlava, ale urcite by se mi to zdalo podezrele, ze do polevky (i kdyz pravda cinske) patri cele dve hlavy :-) Tak jsem se sla podivat do slovniku a zastavila Emily u konce prvni hlavicky. Myslim, ze te polevce bude s klidem moci rikat cesnecka, bez ohledu na dalsi ingredience :-D