Od noveho roku su zamestnana jako postdoc na Stanford University. Z Montrealu, jak uz jsem psala, se mi moc nechtelo. Ale musim priznat, ze po pristani v San Jose, kde bylo krasne jasno a lidi nosili kratke rukavy, jsem se pomalu zacala rozvzpominat, proc jsem si Kalifornii vybrala. V Montrealu bylo tou dobou -15C.

Let z Montrealu byl samozrejme dobrodruzny, i kdyz jsem byla na letisti o vice nez dve hodiny dopredu! (Mela jsem s sebou kolo, tedy nadmerne zavazadlo, a nechtela jsem nic nechat nahode.) Air Canada pro vsechny cestujici pripravila prekvapeni - dve otevrene prepazky na 200m dlouhou frontu cestujicich do Spojenych Statu. Nakonec, kdyz bylo jasne, ze to nestihnou, zacala jedna pani vykrikovat:"Denver, Denver!" a tak jsem se dostala dopredu. Diky chaosu jsem aspon za kolo nemusela nic platit. S bednou pres imigracni, vyplneni extra formulare na moje vizum, deset otisku prstu (ti ve fronte za mnou museli byt taky nadseni) a hura zbavit se kola. To jsem musela vlastnimi silami postrcit do rentgenu a pak jeste dat na specialni pas. Vesele to bylo. Na security jsem musela zase vsechny predbehnout, a pri vstupu do letadla mi teprve davali sedadlo do prvniho letadla a palubni listek na druhe.

V San Jose na me uz cekal kamarad Joe, coz od nej bylo moc hezke a jeste jednou mu timto dekuju :-) Asi pul hodiny jsme cekali na kolo (batoh jsem uz mela), ale pak jsem se i ja postavila do podezrele dlouhe fronty na ztracena zavazadla. Asi se jim to vsecko neveslo a vsechna prileti dalsim letem z Denveru - za dve hodiny. Cekat se nam nechtelo, tak mi rekli, ze kdyz jim dam adresu, kolo mi dneska v noci doruci. Coz se sice nestalo, ale dalsi den jsem kolecko mela doma.

Bydleni jsem si nasla na internetu a popravde, fotky byly hezci nez skutecnost. Ale spolubydlici artistka je moc fajn, tak jsme se rozhodly, ze me prestehuje do mensiho pokoje a budu platit jen polovinu najmu co ted. A budu zde do konce brezna a pak si najdu neco, kde budu sama.

V pondeli jsem taky sla do prace, kde me prvni dva dny cekalo same zarizovani. Ale to jsem vsecko zvladla. Vsichni jsou tam hrozne hodni, i kdyz pracuji hodne, tak pri tom nikam nespechaji, maji dlouhe obedy, chodi v pracovni dobe do telocvicen, proste pohoda. Frank uz mi neslape na paty, tak se citim hezky svobodne a to je moc dobre. Nejdriv jsem zjistovala, co bylo udelano a s cim bych mohla pomoci. Tak uz to vim a aji jsem uz pomohla :-) Zitra si objedvam novy pocitac.

Ve ctvrtek jsem taky byla na informacni schuzce pro nove postdocy. Tyhle schuzky se poradaji kazdy tyden a nas tam bylo pres 40! Pry je ve Stanfordu 1600 postdocu, hruza. Tak jsme se dozvedeli zajimave veci (jako treba ze kdyz nebudu do campusu jezdit autem, da mi univerzita 289 dolaru za rok) a taky jsem poznala nekolik fajn lidi, se kterymi jsem sla na obed. A taky jednoho reckeho troubu :-)

V patek jsem byla pozvana na prednasku Joeova tatinka (nositele Nobelovy ceny za fyziku). Bylo to moc zajimave a tatinek je moc fajn, ma dum plny kramu :-) A poznala jsem dalsi zajimavou osobu - jednu Srbku. Tak na ni mam cislo a pry pujdeme na kavu. Gordana vlastni architektonickou firmu.

V sobotu jsem sla na svuj prvni trenink frisbee. Bylo nas asi 15 holek, vetsina nejspis o dost mladsi nez ja, nebo se aspon tak chovaly :-) Byly to vetsinou takove ujecene Americanky, ale budiz jim omluvou, ze jsou asi fakt mlade :-) Daly jsme si tedy pekne do tela (aspon ja), takze dneska si na zachod nemuzu sednout, spis tam jen tak padam, ponozky a kalhoty si oblict ve stoje nemuzu, protoze proste me jedna noha neudrzi a podlomi se :-) Dve hodiny behani, protahovani a poskakovani mi daly zabrat. Ale jinak to bylo fajn. Holky jedou za dva tydny do Santa Barbary a za mesic do Los Angeles na turnaje, ale mne se zatim nechce.

V sobotu vecer mela Radiation Oncology vanocni besidku. Bar a jidlo bylo moc hezke a byla to sranda. Amit privedl svoji moc sympatickou zenu, ktera studovala v Ann Arbor u Svejnara. Pry je moc fajn ucitel, jen mozna trosku stydlivy.

A dneska se pohybuju pomalu (ne kvuli party ale kvuli frisbee), nicmene i tak jsem se byla na ctyri hodiny projet na kole po okoli. Ale fotky dam az jindy, bo se mi tedka chce uz spinkat. Dobrou noc!

Stanford.	Palm Drive ve Stanfordu.
Tadyk se clovek muze procvicit (samozrejme jsem to zkusila).	Hoover Tower.

Tak dneska zvolim asi jinou taktiku - moc toho nenapisu a radsi vam ukazu fotky. Jen bych mohla rict, ze v praci to slo moc dobre, sef je nadsen, tak je to fajn. Mne se prace taky moc libi, tudiz je to jeste fajnovejsi :-)

Ve stredu jsem skoncila trosku driv v praci a jela jsem se podivat s kamaradem na zaliv, hlavne tedy na ptacky. A pak jsme jeli nakupovat, tak mam sadu hrncu, nadobi a uz jsem si taky konecne mohla vybrat, jelikoz jsem si vybrala prostredky na prani. Cuchala jsem asi pul hodiny k ruznym praskum a avivazim, divim se, ze me Joe nezabil :-)

San Francisco Bay Area.	Cesta k zalivu.
Great egret ptak :)	Chmyrnatec.

Ve ctvrtek jsem byla na treninku frisbee a tentokrate jsem se dalsi den mohla i skoro normalne hybat. V patek jsme meli jakousi party u jednoho kamarada jednoho kamarada, co pracuje v google. Bylo to vesele a ve tri hodiny rano jsme s nemeckym Janem jeli na kole 10 km :-) Dalsi den jsem musela vstat na trenink, coz se kupodivu relativne bez problemu povedlo. A po treninku jsem se frcela opet projet na kole, opet do zalivu:

Zaliv od Sun Microsystems.	Placajici kanadska husa. Tuhle jsme urcite videli v zari ve Winnipegu!

A uz tu byla nedele, kdy jsme si s klukama pujcili auto a vyrazili jsme se podivat na jih do Santa Cruz. Vylet to byl moc hezky, vsak posudte sami:

Nejblizsi plaz Stanfordu.	Voda je ledova a obcas je mlha.
Surfari v Santa Cruz.	A lidi se aji koupou! Bylo sice teplo, ale voda dost studena...
Supr dlouha palma a modra kalifornska obloha.	Volejbalova hriste na plazi byla uplne plna.
Casino v Santa Cruz.	Sea lion, co se predvadel :-) V Santa Cruz jich je v lednu spousta.