Mesic kveten zacinam jednou moc smutnou zpravou. 1.5. brzy rano v New Yorku totiz zemrel jeden nas kamarad, moc hodny a sikovny clovek, vyborny zpevak a kytarista Miro Ludvik. Moc me to mrzi a stejne tak vsechny, kteri Miru znali. Kdybyste si chteli poslechnout nektere z jeho pisnicek, muzete se podivat tadyk. Kdyz jsme Mirovi pomahali minuly rok opravovat dum, udelal nam krasny koncert. Doufam, ze se tam nahore (protoze tam on urcite je) ma dobre a pradvadi Krylovi svoje pisnicky.

Zda se, ze jsem si Stanford vybrala dobre :) Jak uz jsem nekolikrat zminila, porada se tadyk spousta vselijakych vyletu a jeden klucina porada take vylety do vzdalenejsich mist. Letos je to Yellowstone, kam bohuzel nemuzu, protoze budu v Montrealu, 16-denni vylet na Aljasku do Wrangell parku a 9-denni vylet do kanadskych Skalistych hor. Zajem o tyto vylety je obrovsky, ale svym sarmem jsem klucinu presvedcila, ze me vezme na oba vylety! Tedy nevim, jakou roli v jeho rozhodnuti hral muj sarm, spis jsem ho tak moc otravovala, az rekl, ze me bere. Parkrat jsem mela pocit, ze mi rekne, ze uz me nikdy nechce videt :-) Zatim mi jen slibuje, ze me strci do prvni ledovcove trhliny, popripade me celou pomaze medem a podstrci hladovemu grizzlymu.

Na oba vylety se samozrejme moc tesim, dokonce jsem si vcera, za vedouciho asistence, poridila macky na ledovec! Macky musi byt sikovne, nebot pujdeme po sikmem ledovci. No su na sebe zvedava. V patek jsme take meli schuzku a vetsinu lidi, co se o vylet zajimaji, znam a vim, ze jsou fajn. Tudiz by tech 16 dni nemuselo byt utrpenim :-) Utrpeni rozhodne bude let z Anchorage, v super malem letadle. To snad taky preziju :)

Kanadske Rockies me take velmi lakaji. Kdyz jsme jimi na podzim projizdeli na kole, mrzelo me, ze nemame cas se nekde projit. Prece jen jsme meli pred sebou 2,000 km ve 20 dnech... Tak letos se jimi projdu, hura! Budeme se pohybovat v nadmorske vysce kolem 4,500 m, coz samo o sobe by melo byt zajimave.