Spor o cár   "Dej sem cár!" sup Suk syk. "Ne, já sup Sep si ho dám v břich." "Dej mi ten cár, mám hlad!" "Ne, teď já mám žrát!" "Chci ten cár, tak mi ho dej!" "Je můj, ty se ho vzdej!"   Šel kol sup Sár jenž tak chtěl ten cár, že se sám ptal: "Čí je ten cár?" "Je můj ten cár!" sek po něm sup Suk. "Lže, můj je ten cár!" klov sup Sep mu v sluch. "Zde jsou sta much," řek si sup Sár. "Ne že bych sám chtěl ten cár," děl dál sup Sár a pak se ptal kam daj ten cár, co s ním?   "Sem s ním, já sním ho, sním!" vzkřik sup Suk. "Dáš-li jej v krk, jseš bez brk, tak dím já, sup Sár!"   "Co ty tu díš?" syk sup Suk. "Já dím, že cár je teď můj a ty jsi vůl!" "Já že jsem vůl?" prsk naň sup Suk. "Teď ty's bez brk + a ne já!!!"   "To jsem cel žhav," smál se sup Sár. I rvou se sup Suk a sup Sár, sup Sep a cár jsou o kus dál. Sup Sep má teď čas, ten cár sníst, a tak zas pln sil být.   A už jdou zpět, sup Sár a sup Suk. Sup Sár má jen brk pár a sup Suk je bez brk.   "Kde je ten cár?" řve sup Sár. "To ten hic a žár po ten čas, co ses rval, žral ten cár." "Já ti dám hic a žár, že žral ten cár!" To tys ho žral po ten čas co já se rval! Já mám mít ten cár, a tak dej ho sem sic já tě v zem teď a tu dám!!!" "Jseš bez brk, chceš-li se prát," děl sup Sep, jenž byl pln sil a jak děl, tak těch brk pár, co měl sup Sár, hned na zem sťal.   Tuto báseň vynalezla moje sestra Anička