Vezmu-li to úplně od začátku, tak jsem 10.12. dostal mail od Šípa ohledně možnosti společně strávit letošní silvestr. To se mi vcelku zamlouvalo až na místo konání, které mělo být někde u Kutné Hory. V zimě bych totiž uvítal, kdyby se taková akce konala spíš na horách, kde je možné si více užít zimních radovánek. Začal jsem tedy přemýšlet jakým způsobem zařídit tuto akci někde na horách. Bohužel nikde nemáme nějakou rozumnou chatu, ale na druhou stranu je náš dům téměř na horách a tak jsem se rámcově rozhodl, že bych je mohl pozvat k nám a na silvestrovskou noc bychom se mohli přesunout do domu po babičce.

Také jsem naplánoval, že součástí této akce by mohlo být přespávání v iglů. Když jsem tento návrh přednesl Ondrášovi, tak se netvářil příliš nadšeně. To moje sestra se pro to ihned nadchla, ale ona s námi ten silvestr trávit nebude, takže jí to "nepohodlí" venkovního přespávání nemusí trápit. V pondělí 17.12. jsem se tedy sešel se Šípem na Karláku, abych mu naznačil svoji představu a on jí docela rád přijal, protože stejně chěli se Šuperkou o Vánocích někam na hory. Šíp tedy napsal novou pozvánku a já jsem k ní hned musel dodat kratičký komentář. Nutno ještě poznamenat, že v pozvánce jsme přímo neřekli, že se bude spát venku.

Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl postavit to iglů, musel jsem už pár dní předem na něm začít pracovat. O sníh tento rok opravdu nebyla nouze (dokonce nám zasněžil celý plot, což tu bylo posledně tak před více než 10 lety), ba naopak. Místo, které jsem vybral pro stavbu bylo kousek vedle lomu, když se jde na Horní Černou studnici. Poprvé jsem tam šel sám a bylo to dost nepříjemné, protože jsem musel necelých 300m jít hlubokým sněhem bez sněžnic či lyží. Říkám-li hlubokým sněhem, myslím tím, že jsem občas zapadal více než po pás a ten kratičký úsek jsem šel snad půl hodiny. Když jsem konečně dorazil k okraji lesa, byl jsem pěkně uštvaný. Začal jsem hned se stavbou, aby bylo nebyla to žádná sranda, protože jsem musel postavit obydlí pro přespání kolem 5 osob. To už vyžaduje dost velké rozměry a navíc z toho sněhu, který padal při velkých mrazech, se nedalo pořádně stavět. Po druhé jsem šel ve čtvrtek 27.12. již s Ondrášem, dodělat střechu. Vzhledem k tomu, že bylo téměř nemožné z daného materiálu udělat střehu běžným způsobem, rozhodl jsem se, že budeme muset pro stavbu střechy použít nějaké klacky. V dané chvíli to bylo docela rozumné řešení (později při vlastním využití se ukázalo, že to zas není až tak optimální, ale o tom až dále) a během 5ti hodin práce byl prostor o rozměrech cca 2x2,5x1,5m zastřešen.

Ráno jsme vstali vcelku pozdě, protože jsme neměli v plánu lyžování a nemuseli jsme tedy vstávat na autobus. Po takovém línějším dopoledni jsme se vydali na procházku po Vrkoslavicích. Vzal jsem sebou foťák a tak jsem mohl udělat pár nevýrazných fotek. Vyrazili jsme směrem na Dobrou vodu. Stavili jsme se na zdejší malé kamenné rozhledně. Zde jsme se docela vyblbli skákáním do hlubokého sněhu. Když už jsme byli dost osněžení, vydali jsme se dál ke sjezdovce a potom až k malému kostelíku.

Po obědě byl konečně čas na to, abych jim ukázal fotky ze Švédska. To ještě pořád ani Šuperka ani Tomáš nevěděli, co je čeká večer. Po doprohlížení fotek jsme jim konečně se Šípákem oznámili jaké jsou plány na večer. Konečně se tedy dozvěděli, že dnešní večer stráví v iglů. Původně jsem to přespávání v iglů plánoval na minulý den s tím, že bychom se pak přesunuli do Velkých Hamrů, kde máme dům po babičce. Vzhledem k tomu, že se nás sešlo tak málo a po včerejším výletě by nebylo nejlepší ještě jít někam ven přespávat, přesunul jsem tuto akci na dnešek. Začli jsme si tedy balit věci a po večeři jsme byli připraveni na cestu. Divím se, že ani mamka moc neprotestovala, co jsem to zas vymyslel za blbost.

Když jsme kolem sedmé vyráželi od nás z domova bylo kolem 9°C a docela hustě sněžilo. Nejprve jsme se ještě vydali k Ondrášovi, kde nás jeho brácha vyfotil digitálním foťákem. Ty sněhové vločty na té fotce vyšly opravdu dokonale a myslím, že nezasvěcený člověk si při prvním pohledu vůbec netuší, co to tam vlasně je. Po malé zastávce před Ondrášovým domem jsme se vydali po silnici na Dolní Černou studnici a odtud pak dál na Horní Černou studnici. Ve druhé zatáčce jsme však sešli z cesty směrem k lomu. Zde již nebyla opět žádná cesta, protože jsme tu šli s Ondrášem posledně před třemi dny a mezitím napadalo skoro 50cm nového sněhu. Tento kus cesty až k vlastnímu iglů byl s bágly na zádech dost náročný.

Když jsme dorazili k vlastnímu iglů, zkontrolovali jsme nejprve, jak to s ním vypadá a Ondráš ho ještě lopatkou, kterou jsme sem schovali, trochu rozšířil. Pak se na zem dala celta a na ní karimatky. Musím poznamenat, že od té doby, co jsme to dostavěli, se to pěkně hnulo. Tam kde byl strop původně po ramena, byl nyní tak na pohodlné sezení (prostě se to slehlo minimálně o 70cm). Ač venku byl docela velký mráz, uvnitř se to během chvíle pěkně zadýchalo. Tedy to pěkně je potřeba brát spíše v negativním smyslu, protože zde začala být velká vlhkost vzduchu a navíc z klád, které podpíraly ze sněhu vytvořenou střechu, časem začala odkapávat voda. To bylo velice nepříjemné a navíc po dopadu na zem (karimatku), začala opět umrzat.

Na půlnoc jsme se rozhodli vydat na Horní Černou studnici (tedy spíše já s Ondrášem jsme rozhodli). Mezitím jsme si trošku užívali zásob, které jsme s sebou dotáhli a Šípák se Šuperkou zuřivě SMSkovali (vydrželo jim to snad hodinu). Po jedenácté jsme se vydali na cestu na Horní Černou studnici, kam jsme stihli přijít pře půlnocí. Došli jsme až k vysílači kousek od rozhledny a zde jsme se šampaňským a velkými prskavkami "oslavili" příchod nového roku (no podle mě je oslavovat nový rok stejně úplná blbost, ale pozitivní je možnost sejít se s přáteli). Poté jsme já s Ondrášem vylezli na vysílač (stejně jako minulý rok), ale bohužel letos byla mlha a tak byly vydět rachejtle tak nanejvýš od rozhledny. Zato na konstrukci vysílače byla suprová více než 20cm námraza. Vzhledem k tomu, že ostatním se nahoru nechtělo (no a taky tomu studenému vichru), jsem brzy slezli dolů a s ostatními se pomalu vydali zpět. Než jsme došli k iglů, tak jsme ještě na silnici pomáhali vyprošťovat jedno auto, Tomáš pak dostal pivo a byl náramně spokojen.

Do iglů jsme dorazili asi kolem jedné a ještě něco málo pojedli (Tomáš se cpal uzeným s pochybným zápachem a byl mírně přinapit) a Ondraš "uvařil" venku na liháči čaj. Měl jsem sebou i svůj vařič na propanbutan, ale v tomhle mrazu nebyl vůbec schopen fungovat (pěkně mě to naštvalo a tak si asi brzo koupím nějaký benzíňák). Když Tomáš konečně dojedl, mohli jsme se začít připravovat ležení. Musím uznat, že ten "déšť" ze stropu při okolní teplotě hluboko pod bodem mrazu nebyl vůbec ideální. Ono se totiž vlhkost srážela na kládách a odkapávala spolu s tajícím sněhem ze stropu. Také ač byl vnitřek tak 2x3m velký, pro pět lidí to tu bylo dost husté. Z těchto důvodů se Tomáš rozhodl přespat venku.

Ač jsem měl jen svůj letní spacák (bohužel se mi nepodařilo najít ten teplejší, který má sestra), nebyla mi zima a spalo se docela dobře. Jen ta vysoká vlhkost a kapající voda nebyla nejpříjemnější. Vstali jsme něco po deváté a vydali se zpět k nám domů. Cestou jsme potkali tátu a pak i mámu jdoucí na novoroční výstup na Horní Černou studnici. Doma jsme si dali teplý čaj a dali se trochu do pořádku. Ještě tohoto odpoledne se všichni dali na cestu domů. Když projížděl jejich autobus někde kolem našeho domu dostal jsem následující SMS od Šuperky: [Prave sme minuli vas pohostinny pribytek. Diky posilenym linkam i sedime! Jeste jednou diky za super zazitky! Az budou fotky, mejlni, spachame nakou slezinu. Pa S+V+T]