Přibližně kolem jedenácté dopoledne jsme dorazili na odpočívadlo u dálnice kousek od Mondsee (dálnice z Lince do Saltzburku). Vystoupili jsme, vyndali kola z návěsu a převlíkli se do oblečení, které jsme měli připraveno na kolo. Autobus poté se zbytkem našich zavazadel odjel k penzionu do St. Gilgenu, kam jsme měli do večera dorazit. Bylo krásně teplo, svítilo slunce a obloha téměř jasná.

Asi po pěti kilometrech jízdy jsme se dostali do městečka Mondsee. Zde jsme se chvilku zdrželi, abychom si ho mohli prohlédnout a já jsem si vyjel kratičkým prudkým kopcem ke malému kostelíku nad městem. Z Mondsee se dalo jet několika cestami, ale většina se vydala směrem na Thalgau. Byla to docela pohodová rovinatá cesta, ovšem z Thalgau jsme se museli dostat na hřeben, což znamenalo vystoupat asi tak 3km do docela slušného kopce. Další kousek cesty vedl po tomto hřebeni až jsme vyjeli na hlavní silnici kousek za Fuschlsee. Tu jsme přejeli a dali se směrem k jezeru Hintersee.

Opět docela pohodová cesta nejpve údolím a posleze po mírných kopečcích. U Hintersee jsme se na chvíli zastavili a dali si svačinu. Snědl jsem tedy jednu tatranku a jablko ze svých zásob a trochu se napil. Bylo docela slušné vedro a tak jsem se také pěkně potil. Od Hintersee jsme se kousíček vraceli po stejné cestě, ale u Faistenau jsme odbočili doprava. Kousek jsme jeli tímto udolím, ale pak jsme nakonec přejeli hřeben tahnoucí se nalevo od nás, abychom se dostali na začátech Fuschlsee. Zde jsme se museli vydat po nechutné hlavní silnici, která nás dovedla až do St. Gilgenu. Celkem jsme tento den mohli ujet nějakých 50km.

Po dojezdu do St. Gilgenu jsme se nejprve ubytovali v místním penzionu. My tři jsme měli pokoj dohromady. Byly tu dvě palandy, nějaké skříně a také koupelna se sprchou. Hned poté, co jsme se ubytovali, jsme vyrazili do bazénu, který byl prakticky přes ulici, a do kterého jsme měli volný přístup. Měli jsme na něj ale jen asi půl hodiny, jelikož v šest hodin se podávala večeře. K ní jsme dostali polévku, hlavní jídlo (nějak si už nedokážu vzpomenout, co to bylo, protože to píši více něž s měsíčním spožděním) a zákusek.

Po večeři jsme se vydali na procházku po St. Gilgenu a kolem Wolfgangsee u nějž toto malé městečko leží. Sestra si sebou vzala svůj nový digitální foťák a fotila kde co. Já jsem cestrou urval kousek smrkové věvičky, kterou jsem potřeboval na večer. Kolem osmé jsme se museli vrátit zpět k penzionu, abychom si vyslechli plán pro další den. Poté jsem šel na pokoj a připravil dárek, k "vánocím" pro Danulu. Dal jsem na stůl větvičky, jablka a zapálil svíčku a mezi to dal vlastní dárek (nerezovou termosku Tatonka). Pak už jsem jenom mohl čekat až se objeví sestra a dárek převezme. Večer jsem si ještě chvíli četl materiály, které potřebuji pro svůj výzkumák do školy.

Snídaně začínala asi kolem půl osmé, takže jsem vstával pravděpodobně v sedm. Ke snídani jsme si mohli nabrat z připravených sýrů, salámů, kukuřičných lupínků a müsli kolik jsme chtěli. Po snídani jsme se připravili na další etapu z naší základny ve St. Gilgen (545m). Vyrazili jsme já, táta, jeden průvodce a jeden chlápek z Prahy kolem půl deváté směrem na Mondsee (493m). Jeli jsme však jinou cestou než minulý den. Vlastně dle mapy bychom ani nemuseli projet kolem celého Mondsee, ale silnice, která je značena na jeho jižní straně, je z důvodu padajícího kamení uzavřena (a to vraty u jednoho z tunelů, takže se tam opravdu nedá projet). Na chvilku jsme se zastavili přímo u Mondsee, abychom otestovali jaká je v něm voda.

Od Mondsee jsme jeli dál směrem k Attersee (498m). Cesta se jen mírně vlnila, což není divu, když jsme většinou jeli kolem jezera. Attersee je asi tak 20km dlouhé a přibližně 2km široké jezero. Jak jsem již psal cesta nebyla příliš náročná, jen počet projiždějících aut byl trochu nepříjemný. Další věc, která se mě příliš nelíbyla, byl fakt, že tato část Alp je velice hustě osídlená. Kousek za městečkem Attersee jsme se zastavili na jedné pláži. Po chvilce odpočinku jsme se vydali dál kolem Attersee až za Steinbach, kde jsme v důsledku děravé duše průvodce Tripu museli zastavit. Stejně už byl tak čas na oběd a tak jsem si dal řízek, který mi ještě zbyl, a dojedl jsem se vločkami. Během dne se udělalo docela nepříjemné vedro, bylo opět jasno a tak jsem mohl být rád, že se tu dalo alespoň schovat do stínu.

Po obědě a opravě kola jsme se vydali na další cestu. Z Weißenbachu jsme se vydali směrem na Bad Ischl (469m). Je to silnice vedoucí neobydlenou oblastí mezi horami, ale sama o sobě je alespoň v tomto směru velice pohodová. Jede se asi tak 5km do velice mírného kopečku. Na "vrcholu" je malá kaplička a kosek vedle vodopád a vodou vyhloubené koryto s přírými stěnami. Bohužel kousek odtud průvodci opět ušla duše a tak jsme museli zastavit. Navíc sem opravdu nechutně pralo slunce a mě už vpodstatě došla voda. Vzhledem k tomu, že jsme se snažili díru zalepit, trvala tato zastávka pěkně dlouho.

Do Bad Ischlu jsme mohli dorazit tak kolem třetí až čtvrté. Ani jsme se ve městě nezdrželi a vydali se hned na cestu zpět do St. Gilgenu. Kousek za městem si ostatní nabrali v nějakém domku vodu, ale já si řekl, že to už vydržím. Zrovna jsem si také udělal pěknou díru do nohy o vyčnívající drát z blatníku, což mě dost naštvalo a krev mi z té díry jen tekla (tedy asi tak po pěti minutách přestala). Za Bad Ischlem se muselo malý kousek do dost nechutného kopce, ale dál už naštěstí byla zas vcelku pohodová vlnitá krajina.

Mezi Bad Ischlem (469m) a Wolfgangsee (545m) jsme se ještě rozhodli, že bychom se mohli podívat také ke Schwarzensee. To už jsme měli za sebou asi tak 95km jízdy, a proto snad není zas až tak divné, že se mi do toho 18% stoupání vůbec nechtělo šlapat, a tak jsem raději šel pěšky vedle kola. Je až nechutné kam všude zde vedou silnice a kolik lidí sem potom jezdí autem. U Schwarzensee bylo docela rozsáhlé parkoviště a v okolí celkem dost lidí. Vpodstatě jsme k tomuto jezeru jen přijeli a už jsme neměli větší chuť ho objíždět a tak jsme se po chvilce vydali zpět. Byl to dolů pěkný sešup, ale bohužel kousek pod kopcem táta píchnul a tak jsme museli opět stavět. Navíc ho chytli nějaké střevní potíže.

Poslední úsek do St. Gilgenu jsem odtáhl v slušném tempu vpodstatě já, ale byl jsem už dost unaven respektive spíše vysušen, protože jsem měl za celý horký den jen asi 0,7l pití. Také jsem se během tohoto dne docela pěkně spálil od sluníčka, které do nás pražilo prakticky celý den. K penzionu jsme přijeli přibližně kolem půl šesté a hned jak jsme se opláchli na pokoji, vydali jsme se stejně jako předešlý den do bazénu. Koupání bylo po těch 120km na kole vcelu příjemné pro uvolnéní a osvěžení. V šest byla večeře, v osm vysvětlení plánu na další den a jinak zbytek večera probíhal prakticky stejně jako minulý den.

Ráno stejné jako předešlý den s tím rozdílem, že venku docela nepříjemně pršelo. Kola jsme měli již od večera naložené, protože se mělo dnes začínat v Bad Ischlu. Po snídani jsme tedy i přes silný déšť vyrazili autobusem na parkoviště kousek od Bad Ischlu. Mezitím se opravdu nechutně rozpršelo a tak jsme po dojezdu na místo zůstali v autobuse a čekali, jestli se počasí alespoň trochu umoudří. Asi kolem půl jedenácté jsme se s tátou rozhodli, že už to asi dnes lepší nebude a vydali se na cestu. Ono prozatím opravdu přestalo pršet, ale silnice byly stejně tak mokré, že jsem byl stejně od stříkajícího kola zachvíli promočený. Na rozdíl od předešlých dvou dní nebylo ani moc teplo a tak v kraťasech, moirovém nátělníku a tryku s krátkým rukávem mi zrovna vedro nebylo. Spíš naopak jsem se musel alespoň trochu hýbat, abych se zahřál.

Z Bad Ischlu (469m) jsme vyrazily proti proudu řeky Traun směrem na jih. Ač se jelo proti proudu a mezi relativně vysokými a strmými kopci, samotná cesta byla vcelku rovinatá a pohodová. Asi po 20km jízdy jsme dorazili do Hallstattu (532m), kde jsme se na chvíli zastavili, abychom si mohli prohlédnout vodopád nad tímto městečkem. Také tu bylo dost zajímavé parkoviště pro auta, které bylo vpodtatě z větší části vystavěno v tunelu. Poté jsme se vydali dál a ještě asi 4km byla cesta pohodová. Pak to ale přišlo a silnice vystoupala na velice krátkém úseku snad o 150 vyškových metrů. Také tu v některých místech byl sklon 23%, ale vzhledem k tomu, že to bylo takhle na začátku, tak jsem to byl schopen ještě vyjet.

Přibližně v jednu hodinu jsme mohli dorazit do Bad Aussee (659m), kde jsme se skryti před deštěm pod mostem hlavní silnice naobědvali. Já jsem měl klasicky müsli a navrch jsem si dal ještě jedno jablko. Po obědě jsme vyrazili dál k jezeru Grundlsee a za ním k malému Toplitzsee. U něj jsme se opět na chvilku zastavili a šli malý kus kolem něj (dál to kvůli příkrému svahu a neexistující cestě nebylo v cyklistických botech rozumné). V tuto chvíli jsme měli za sebou přibližně 50km na kole a začali jsme se vracet nejprve po stejné cestě do Bad Aussee.

Z Bad Aussee jsem se rozhodl, že bychom se mohli vydat po cestě, která byla v letáku popsána jako cesta pro horská kola. Musím uznat, že se tenhle návrh tátovi už ne příliš zamlouval, protože se mu už nechtělo dál si protahovat cestu a navíc jsme měli být v půl páté v Bad Ischlu. Nakonec jsem ho přesvědčil, že to vlastně ve výsledku bude úplně stejně daleko. Vydali jsme se tedy nejprve k Altausseer See odkud jsme začali stoupat vzhůru směrem na Loser. Až na vrchol jsme samozřejmě nejeli, protože už jsme toho dnes ujeli dost a navíc by stejně nebylo nic vidět. Také se opět velice hustě rozpršelo, což mi ale v danou chvíli bylo už docela jedno, protože jsem byl už stejně celý mokrý.

Když jsme tedy po cestě vystoupali na nejvyšší místo, bylo to do Bad Ischlu už celou cestu zkopce, ale na druhou stranu zde skončila silnice a dál už vedla nezpevněná kamenitá cesta, která nebyla pro moje a tátovo silniční kolo nic moc. Navíc mi nejprve přestala fungovat zadní brzda a posleze postupně i přední, takže ten sjezd byl docela zajímavý. Cestou jsme v jednom místě minuly hromadu sněhu a o kousek níž byl na cestě asi tak 40m dlouhý tunel. Do Bad Ischlu respektive na místo, kde parkoval autobus jsme přijeli asi tak pět minut před plánovaným odjezdem, ale nikdo tu už nebyl.

Museli jsme tedy do St. Gilgenu dojet na kolech, což se hlavně tátovi už moc nelíbilo, protože mu těch dnešních 87km už stačilo. Abych pravdu řek, tak jsem z toho také nebyl příliš nadšen, protože moje kolo mi prakticky úplně přestalo brzdit. Vypadalo to asi tak, že pokud jsem se rozjel tak na 15km/h tak mi to na rovině zastavilo tak po 50m. To už vůbec nemluvím o tom, jak brzdy fungovaly, když jsem jel z nějakého kopečku. Na jednom takovém se mi to začalo tak rozjíždět, že jsem raději sjel ze silnice a udělal pěkný kotrmelec.

Nakonec jsme se vpořádku dostali až do penzionu, ale to už bylo skoro půl sedmé a měli jsme za sebou asi 112km mokrých kilometrů na kole. Byli jsme pěkně zašvihaní od bláta a že by mě bylo zrovna vedro to se také říci nedalo. Skočil jsem tedy do sprchy a pak hned na večeři. Táta pak ještě trochu reptal (podle mě zbytečně, protože já mám ve zvyku se starat sám o sebe), že se na nás nepočkalo, když to bylo dohodnuté a vymohl si alespoň horký čaj. Zbytek večera proběhl vpodstatě stejně jako ty předešlé, až na to, že jsem si musel s tátovou pomocí opravit brzdy na kole. Večer jsem si dočetl materiály na výzkumák, které jsem sebou měl.

Poslední den našeho zájezdu jsme museli vstát o chvilku dříve než v předešlých dnech, jelikož jsme si museli zabalit věci. Pak jsme šli na snídani, kde táta s Danulou taktně naznačili někerým lidem, kteří si brali jídlo ze snídaně na oběd, že to jídlo je určené jen na snídani (vylít si připravený čaj do své vlastní lahve a nezajistit alespoň nějaký další se mi tedy zdá také dost nevhodné). Po snídani jsem se koukl do mapy, kudy bych se dnes nejraději projel. Počasí bylo docela dobré, bylo sice zamračeno, ale zatím nepršelo. Cílem dnešní cesty byl totiž Gmunden (440m) odkud nás měl kolem třetí odpoledne vyzvednout autobus a vzít zpět domů. Chěl jsem jet cestou, kterou jsme pokud možno ještě nejeli a tak jsem nakonec vybral následující cestu.

Stejně jako předešlý den jsem jel jen s tátou (zbytek jel přes Bad Ischl přímo do Gmundenu). My jsme vyrazili na úplně opačnou stranu než ostatní nejprve k Mondsee. Od Mondsee (493m) jsme projeli po jižní straně kolem Attersee (498m) a dorazili až do Steinbachu. Zde jsme se vydali směrem na východ do Gmundenu. Bohužel se z té automapy, podle které jsme se orientovali, nedalo příliš dobře určit charakter dané trasy. Mohl jsem si tedy všimnout jedné výškové značky, ale tu jsem při plánování této trasy přehlédl. Prostě nás tu čekalo dost nechutné 7km dlouhé stoupání z 493m do 829m (Wh. Großalm). Bylo to dost nepříjemné a hlavně táta mi pak řekl, že dnes už neměl jezdit se mnou.

Ještě že další kus cesty byl pěně zkopečka, i když aby to zas nebylo tak nádherné, tak nám začalo mírně mrholit. Dojeli jsme až do Neukirchenu (566m), kde jsme se rozdělili, protože já se vydal ještě k Vd. Langbathsee. Nejprve jsem dojel k Traunsee, kde jsem vprotisměru potkal většinu ze zbytku zájezdu, kteří jeli už přímo do Gmundenu. Já nejprve dorazil do Ebensee (443m) a odtud se vydal po malé silničce vzhůru k jezeru. Naštěstí cesta nebyla příliš do velkého kopce a tak se dalo jet docela slušně rychle.

Kolem jedné jsem dorazil k jezeru kolem kterého vedla nezpevněná lesní cesta. Objel jsem jezero, ale když jsem se poté podíval do mapy, zjistil jsem že za ním je další a tudíž jsem se vydal ještě k němu. To druhé bylo daleko hezčí, protože bylo vpodstatě zakončené skalní stěnou. Jenom by to neumusely být ty hrozná kvanta lidí, kteří si až k tomu prvnímu jezeru dojeli autem. Také mě docela naštval zámeček za prvním jezerem, který byl soukromý a oplocení, takže jsem se musel kus cesty prodírat po úzké cestičce. To by samo o sobě nebylo tak hrozné, ale takhle po dešti jsem pak byl od malých mokrých smrků pěkně promočen.

Dohromady jsem strávil u Vd. Langbathsee téměř hodinu a pak jsem se musel vydat rychle na cestu do Gmundenu, protože jsem si nebyl přesně jist, kdyže tam mám být. Cesta byla až k Traumsee hezky zkopečka a kolem jezera vpodstatě porovině, takže jsem těch cca 23km ujel asi za necelých 45 minut. Jinak cesta kolem Traumsee byla také velice zajímavá, protoze tu bylo několik tunelů a na jednom z ostrůvků jakýsi hrad. Do Gmundenu jsem dorazil ve 14:45 a během tohoto dne jsem urazil kolem 100km. Po dojezdu jsem přemýšlel o koupeli, ale nakonec jsem si to rozmyslel a raději se jen naobědval.