Obecně platí, že města jsou nebezpečnější než venkov. Zatímco na venkově jsou lidé vesměs přátelští, je ve městech situace komplikovanější. Za vzorový příklad lze vzít právě Johannesburg, kde jsou čtvrti od těch nejbezpečnějších až po ty nejrizikovější v celé Jižní Africe.

Sandton, čtvrť ve které bydlím a pracuju, je moderní obchodní částí města, která vznikla teprve nedávno, a kam se přestěhovala většina mezinárodních firem a hotelů. Přes den tady lze bez problémů všude chodit pěšky, přes noc většinou taky, i když po setmění člověk na ulici skoro nikoho nepotká, protože lidé prostě nejsou zvyklí vycházet a všude jezdí auty. Ostatně, ani ulice nejsou na noční chodce příliš zařízené, až na výjimky totiž chybí veřejné osvětlení.

Podobně je tomu i v ostatních předměstích na sever od centra Johannesburgu. Oplocené a hlídané obytné čtvrti, kde vesměs bydlí střední vrstvy. Odvětvím, které tady asi docela slušně prosperuje a jen tak nezanikne, je výroba ostnatého drátu.

Možná se divíte, proč si tedy lidé obydlí obehnávají obydlí ostnatým drátem, když tvrdím, že je tady v podstatě bezpečno. Podle mě je tady bezpečno právě proto, že se lidé obehnávají tím drátem. Kriminální živly to potom vzdají a přesunou se někam, kde to pro ně bude jednodušší.

Přesunou se třeba do centra Johannesburgu (Johannesburg downtown), kde je situace poněkud odlišná. Centrum je plné vysokých mrakodrapů, ale je pravda, že se řada významných firem a bohatších lidí během posledních desetiletí vystěhovala na severní předměstí. V centru se tak více daří kriminálním živlům. Pokud se člověk v centru příliš nevyzná, tak je lepší držet se pouze hlavních ulic. A pokud člověk vypadá příliš jako turista, není dobré vycházet samostatně. Bílá barva pleti samozřejme kriminální živly přímo přitahuje. Vážně lze brát doporučení místních, kteří radí držet se zpět od podezřelých lidí, kteří se třeba ptají na to, kolik je hodin, či nabízejí ke koupi nerůznější věci od ramínek po ovoce. A po tmě není dobré vycházet pěšky vůbec.

Zcela samostatnou kapitolou jsou jižní předměstí, kde bydlí nejnižší sociální vrstvy. Nejproslulejší čtvrtí je Soweto (South West Town), kde jsou vraždy a přepadení na denním pořádku. Sem se bílí vůbec neodváží, celou čtvrť (počet obyvatel lze odhadovat na stovky tisíc) ovládají černoši, kteří zde mají určitou samosprávu. Nejnovější průvodce sice tvrdí, že se situace změnila k lepšímu, ale pravda je asi taková, že "lepší než předtím" ještě vůbec nemusí znamenat "dobrá". Můj kolega (Švýcar, který je teď taky na tři měsíce v Johannesburgu) se tam sice autem vydal a vrátil se živý, dokonce i s autem, ale přiznal se, že to tam vůbec není jednoduché, a to jezdil jen po těch nejhlavnějších silnicích a nikde nezastavoval. A když se o tom zmínil v práci, tak se na něj dívali jako na šílence.

Samozřejmě, že se při cestě do Soweta nic stát nemusí. Ale riziko je stále vysoké a bude ještě dlouho trvat než se situace zlepší. Jediným zaručeně bezpečným způsobem, jak se do Soweta dostat, je tak účast na prohlídce, kterou pořádají sami Soweťané.

Celé povídání tak lze shrnout takto: nechodit na některá místa, kam se chodit nedoporučuje, a v noci nechodit tam, kde to člověk nezná.

A ještě jedna drobnost: je zcela legální, že pokud se člověk cítí ohrožen a na křižovatce je volno, může jet na červenou.

 3.července 2000 - První dojmy

 6.července 2000 - Ježdění po silnicích

    Hlavní stránka