Co je asi nejdůležitější uvést: jezdí se tady vlevo. Takže když je člověk zvyklý na ježdění vpravo, chvilku to trvá, než si zvykne. Než si ale zvykne, sedá si místo na sedadlo řidiče na sedadlo spolujezdce a samozřejmě se snaží řadit pravou rukou, jenže nahmatá vždycky akorát dveře. Stejně tak to bylo i se mnou. Jak jsou všechny páčky obráceně, tak jsem suverénně používal stěrače místo blinkrů. Ale už jsem přišel na způsob, jak se toho vyvarovat: levou ruku mít pořád položenou na řazení. Pak je na volantu jenom pravá ruka, a tak člověku dojde, že asi musí tou pravou asi taky i ovládat blinkry. Další věc, na kterou si člověk musí zvyknout, je couvání. Když se totiž člověk při couvání otočí doprava, moc toho neuvidí.

Kromě toho, že musím kontrolovat páčky a řazení, musím se ještě snažit držet se na levé straně vozovky. Na dálnicích to není problém, ale obzvláště na užších silnicích je to ze začátku zvláštní pocit, když vás auto míjí vpravo. Už se mi také jednou podařilo, že jsem se večer odbočil na vedlejší ulici a najednou koukám, že přímo proti mě jede auto. Až najednou koukám, že jedu po špatné straně vozovky! Protože tady chybí veřejné osvětlení a dopravní značení je občas nezřetelné, tak jsem si toho ani nevšiml.

Dalším problémem je způsob, jakým jezdí jihoafričtí řidiči. Předpisy se dodržují zvláštním způsobem, jsou tak trochu orientační. Většina řidičů nejezdí bezohledně, ale cizinec si musí zvyknout na to, že šedesátka ve městě znamená "ne přes osmdesát", že stopka občas spíše znamená "zpomalit" a že když naskočí červená, tak se ještě chvíli smí jezdit (tohle ale pro člověka, zvyklého jezdit po českých silnicích, není zase až tak neznámé). Nehrozí žádné velké nebezpečí, ostatní řidiči pouze očekávají, že se budete chovat obdobně, a při rozhodování při řízení to předpokládají. Ježdění zkrátka vyžaduje trochu intuice a cvičí inteligenci.

Zajímavostí v pravidlech jsou křižovatky, kde jsou stopky ze všech stran. Každé auto, které přijíždí ke křižovatce, musí zastavit, a první jede to, které první přijelo. Tedy žádná přednost zleva či zprava. Obdobně fungují i semafory, na kterých bliká červená.

Kdo tady nemá na růžích ustláno, jsou chodci. Jakmile člověk vystoupí z auta, začínají problémy. Často chybí chodníky, na křižovatkách často nejsou semafory pro chodce a chybí přechody. Přejít silnici bývá problém, protože auta nezastaví. Naopak, řidiči vnímají chodce jako velice pohyblivého, a očekávají, že uskočí, když se blíží auto. Je to prostě ještě o hodně horší než u nás, a to už je co říct.

 5.července 2000 - Bezpečnost a kriminalita

 7.července 2000 - Kandidatura na MS 2006 ve fotbale

    Hlavní stránka