Ta jeskyně by nebyla ani tak výjimečná svou jeskyňovitostí, ale tím, že zde před dvěma lety našli nejstarší zachovalou kostru předka člověka. Je stará 3,3 milionu let a je stále na místě, kde ji našli, ovšem nepřístupná návštěvníkům. Celý prostor ještě není dostatečně prozkoumán na to, aby mohli kostru vyzvednout. Jedná se už o druhý podobný nález v této jeskyni - tím prvním byla kostra ženy (tedy vlastně předka ženy), stará necelé 3 miliony let a pojmenovaná Mrs. Ples. Ta však byla nalezena již v roce 1936. Protože novější kostra byla pozůstatkem předchůdce člověka mužského pohlaví, dostala název Mr. Ples.

Jeskynním komplexem nás provedl průvodce, z něhož jsem byl naprosto unešený. Byl to černoch, který nadšeně vykládal o vzniku jeskyně a o všech zajímavostech, které z v ní jsou. Jeho první slova byla: "My name is Alfred. Call me Alfred." A pak už jen vykládal a vykládal.

V jeskyni jsem si chvílemi připadal jako v postmodernistickém domě, protože se kdysi dávno vlivem zemětřesení natočila, a tak je v ní všechno našikmo. Chvílemi byly chodby docela úzké, obzvláště méně hubení členové měli co dělat, aby se protáhli.

Protože do večera zbývalo ještě spousta času, tak jsem navštívil nedalekého přírodního parku. Odtud také, proč jsem chtěl původně přidat k názvu dnešního povídání slova "... a další zvířata". Po Rustenburgu je to totiž druhý park, který jsem navštívil. Tenhle je navštěvovanější a také zvířata v něm nejsou úplně divoká, ale řekněmě polodivoká. Ale i tak mohou pobíhat po celé rozloze parku jak se jim zachce, s výjimkou některých dravých šelem, které mají vyhrazené jen části parku.

Parkem se projíždí autem, ze kterého je přísně zakázáno vystupovat, a okénka se mohou otevírat jen do třetiny. Cesty v parku jsou ale dělané spíše pro džípy než pro normální auta, takže řízení je docela zážitek. Rychlost je omezená na 35 kilometrů za hodinu, ale to je jen teoretická hodnota, kterou ani na těch nejrovnějších úsecích nelze dosáhnout.

Jak už jsem řekl, zvířata jsou spíše polodivoká než úplně divoká, rozhodně jsou zvyklá na auta a hluk jejich motorů. A aby návštěvníci měli "zajištěnou" podívanou, tak správci třeba lvům předhodí mršinu nebo zebrám čerstvou trávu kousek od silnice, takže je to taková zoo, akorát bez plotů. Kromě již zmíněněných lvů a zeber v parku volně pobíhají nosorožci, pštrosi, antilopovitá zvěř, prý i gepardi, ale ty jsem neviděl. Největší zážitek byli ale určitě lvi, obzvlášť když se mi začali procházet kolem auta a jedna lvice se mi chtěla podívat do kufru. Když auto obklíčili, tak jsem mohl jen čekat, jestli odejdou dobrovolně, nebo jestli si třeba vylezou na kapotu. No, odešli. Ale okénka jsem měl zavřená úplně, i když sluníčko pražilo jako blázen.

Podívaná byla "vykoupena" pěkně vytrénovanými tlumiči, byl docela zázrak, že to vydržely. A další štěstí (nebo možná řidičovo umění) bylo, že se mi za celou cestu podařilo trefit podvozkem jenom jeden kámen. Nejhorší ze všeho byl ale jemný červený prach, který je teď nejen zvenčí na autě, ale i vevnitř, a to úplně všude. Nevím, co s tím udělám, asi hodím auto do řeky, a pak si nechám naúčtovat pět set korun za "vylovení, odbahnění, vysušení"... :-))) Teď ještě kde vzít v blízkém okolí řeku....

Při návratu jsem se ještě zastavil v přilehlé jeskyni Wonder Cave, která se ale nedá s jeskyní Sterkfontein moc srovnávat. Krápníkové útvary jsou sice hezčí, ale jinak není Wonder Cave žádným významným archeologickým nalezištěm, a pak není ani tak rozlehlá jako Sterkfontein. Ale za podívání to stojí.

No, a to by bylo pro dnešek asi tak všechno...

 15.července 2000 - Rugby

 22.července 2000 - Sun City

    Hlavní stránka