Let ze začátku nebyl moc klidný, protože chvíli trvá, než letadlo vystoupá z turbulentních nižších vzduchových vrstev nahoru, kde už je proudění klidné. No ale potom už je let pohodička a člověk se už může kochat krásami Jižní Afriky z ptačí perspektivy. Jen při přeletu kopcovitých masívů to letadlem začne docela házet, protože vzduchové vrstvy se v těch místech docela víří. Takže nad kopci jsme zažili propady i o několik metrů, a to už člověk docela pocítí.
Seshora jsou jasně vidět kontrasty, kterých je Jižní Afrika plná. Neletěli jsme nad velkými městy, ale spíše nad venkovkou krajinou. Krásně jsou vidět ohromná sídla s bazény a tenisovými kurty, schovaná stranou od silnic, ale i polorozbořené ruiny, ze kterých zbývají jen zdi.
Po asi čtyřicetiminutovém letu jsme dorazili nad Sun City, a musím říct, že jsem něco takového neočekával. Sun City je takové Las Vegas Jižní Afriky, bylo postaveno jako ráj hazardních her v době, kdy byla v Jižní Africe kasina zakázána.
Malý exkurz do historie: v době apartheidu byl vládnoucí režim silně propojen s katolickou církví, takže na podobné radovánky jako jsou kasina mohli lidé v JAR zapomenout. Na severu kam vláda záměrně vysídlovala černošské kmeny, vznikl za poměrně zmatených okolností polonezávislý stát Bophuthatswana, který měl určitou samosprávu. No a právě na tomhle území koupil jeden blázen půdu (jedno údolí) a postavil tam to, co tam teď stojí. Ze začátku komplex velice prosperoval, protože se sem sjížděli Jihoafričané za jinak zapovězenými radovánkami, ale nyní, kdy se poměry v JAR uvolnily, si Sun City horko těžko získává klientelu. Přeci jen je to trochu z ruky. Určitý podíl v Sun City vlastní prý i Michael Jackson....
Když člověk přilétá k Sun City, vidí prakticky jen jihoafrickou savanu. Když však přeletí jeden kopec, náhle se objeví indické paláce. Všechno jsou samozřejmě hotely a kasina, jedná se o turistickou atrakci. Je to tak kýčovité, až je to úžasné. Opravdu, ten kýč působí monumentálně. Ale je to tak na jeden den, dovolenou bych tam strávit nemohl.
Celý komplex se skládá pouze z lákadel, připravených pro turisty. Když pominu hotely, herny a kasina, tak tady jsou golfová hřiště, pláže, umělá jezera, umělý prales (tedy z živých rostlin, ale uměle umístěných), umělé jeskyně, umělé mosty, které se pohybují jako při zemětřesení, umělá sopka a spousta lákadel pro děti. Všechno je to koncipováno jako Ztracené město (Lost City), dokonce je k tomu uměle vytvořená historie o pradávném kmeni, který na tom místě měl postavené velkolepé město (věřil bych tomu, že někteří Amíci, kteří se přijedou na dovolenou, jsou na to schopní i skočit).
Co k tomu dodat: jak ironicky poznamenal kolega: pokud chce člověk poznat pravou Afriku, musí přijet do Sun City a strávit tady dovolenou...
A teď vážně: na jeden den se to dá přežít a dokonce je to docela zábavné - člověk aspoň vidí, jaká zvrhlost se taky dá postavit. Ale tím to asi tak končí. A pak existuje ještě jeden druh zábavy, který nás velice chytl - pozorování těch zazobaných amerických (a nejen amerických) turistů... Člověk si aspoň naplno uvědomí, jak by nikdy nechtěl skončit...
Naštěstí jsme nebyli nuceni strávit na tom místě víc jak jeden den a odpoledne jsme se vrátili letadlem do Johannesburgu. Cesta zpátky byla trošku živější, přeci jen začal foukat vítr. A pilotovat takové letadlo není vůbec jednoduché, jak jsem měl možnost se sám přesvědčit. Ta mrcha reaguje uplně na každý pohyb řídící pákou a navíc když zafouká vítr, tak skončí každou chvíli jinak, než by člověk chtěl...
Abych nezapomněl: pokud byste někdy měli cestu kolem Sun City a měli jen půl dne času, tak se vykašlete na vlastní Sun City, a zajeďte do sousedního parku Pilanesberg. Ten totiž opravdu stojí za to. Naštěstí mám ještě dost času na to, abych se tam podíval.
16.července 2000 - Australopithecus transvaalenis
28.července 2000 - Let do Kapského města
