Viktoriiny vodopády neleží přímo v Jihoafrické republice, ale na hranici mezi Zimbabwe a Zambií, na řece Zambezi. Zimbabwe má krátkou společnou hranici s Jihoafrickou republikou, to ale neznamená, že je to z Jihoafrické republiky k Viktoriiným vodopádům nějak blízko.

Největším problémem není ani tak geografická vzdálenost, ale zoufalý stav komunikací v Zimbabwe. A kdyby jen komunikací...

Všechny země kolem Jihoafrické republiky, ať už Namibie, Botswana, Zimbabwe, Mozambik nebo malé Lesotho či Svazijsko, na tom nejsou nijak dobře. Zimbabwe je na tom avšak ještě hůře kvůli svému diktátorskému prezidentovi. Robert Mugabe tu zemi naprosto zničí.

Celá ekonomika Zimbabwe je postavená na velice vratkých základech. Jedná se prakticky jen o turistický ruch, vývoz několika málo základních surovin a zemědělství. A od té doby, co Mugabe praktikuje svoje "osvobozovací reformy", spojené s vyháněním bílých farmářů z jejich farem, jde to se Zimbabwe od deseti k pěti. Zemědělství se rozpadá, zahraniční turisté odhlašují dovolené ze strachu z nepokojů (i když na Viktoriiných vodopádech není po politických problémech ani vidu ani slechu) a jestli bude Mugabe pokračovat ve své rasistické politice, za chvíli s ním i každý přestane obchodovat.

Prakticky veškeré devizy, které se do země dostanou, mizí nenávratně bůhvíkde, lze si domýšlet, že to často bude na Mugabeho kontech. Výměna deviz je striktně regulována, za zimbabwské dolary si samozřejmě dolary americké nekoupíte. Ale i tak jsou americké dolary v oběhu mezi lidmi, a v řadě případů fungují jako druhá měna, mnohem oblíbenější než inflační dolar zimbabwský, jehož směnný kurz závisí jen na tom, jak se pan prezident vyspí.

Lidé jsou také mnohem raději, když platíte v amerických dolarech, a jsou ochotni nabídnout lepší kurz než oficiální směnárny. A když si člověk domyslí, že z deviz nechaných ve směnárně toho normální lidé v Zimbabwe asi moc neuvidí, vykašle se na směnárnu a platí rovnou tvrdou měnou. Jako bych tu situaci znal z ne až tak dávné minulosti. Teď jsem ale stál na druhé straně, a po pravdě řečeno, moc jsem z toho radost neměl.

Zimbabwe není pro turisty zase až tak levná země. Ani ne tak kvůli cenové úrovni, která je poměrně nízká, ale kvůli různým poplatkům a taxám, které si Mugabe navymýšlel. Ty se samozřejmě musí platit v amerických dolarech (nebo v jiné tvrdé měně) a jejich příjemce je poměrně zřejmý...

Ale abych nemluvil jen obecně o Zimbabwe, tak teď zase o něčem jiném. Viktoriiny vodopády jsou jedinečné. Z výšky kolem sto metrů se valí ohromné množství vody do úzké soutěsky. Vodopády jsou monumentální i teď, kdy je období sucha a šířka vodopádů se tak zúží z několika set na několik desítek metrů. Popisovat valící se vodu moc nelze, raději si počkejte, až přidám nějaké ty obrázky. Když se ale podíváte na klidnou Zambezim jak líně teče těsně nad vodopádem, nikdy byste neřekli, že v ní může být takové množství vody.

Valící se voda vytváří mlžnou stěnu, která je v ideálním případě vidět až ze vzdálenosti 70 kilometrů. Kolem vodopádů tak soustavně mží nebo slabě prší (a to i když je úplně jasně), podle toho, kolik vody zrovna protéká přes hranu vodopádu. Člověk je za chvilku pěkně promočený.

Na vodopády se lze dívat jak ze zambijské, tak i ze zimbabwské strany, ale zimbabwská strana je jedoznačně lepší (Mugabe to zjistil, a tak zvýšil vstupné).

Městečko Victoria Falls, které leží přímo u vodopádů, je přes veškerou snahu poměrně nezábavné. Naštěstí existuje v okolí spousta dalších aktivit, kterými lze vyplnit i několik dní.

Pro odvážné je tu bungee jumping z mostu přes soutěsku, kterou protéká řeka Zambezi (jen pár kroků od vodopádu). Výška? 111 metrů!

Pro ty, kteří se nebojí vody, je připraven rafting na Zambezi, který patří mezi nejlepší na světě. Několik peřejí třídy 5 a jedna peřej nejvyšší možné třídy 6, která se ovšem s turisty nesjíždí (proč tomu tak je, vysvětluje její název - Commercial Suicide, Obchodní sebevražda).

No a pro ty méně odvážné je tu celá řada atrakcí od klasických safari v přilehlých parcích, návštěva parků v nedaleké Botswaně, rybaření, vyjížďky lodí po Zambezi, nebo třeba safari na kanoích (jediným nebezpečím takového vodního safari jsou krokodýli a hroši).

My jsme se nechali zlákat na celodenní rafting, a rozhodně jsme nelitovali. Je to jedinečná zábava, a nutno říci, že bezpečnost není problém - tu zajišťuje zhruba stejný počet lidí jaký je počet turistů. Vybavení, instruktáž i organizace je perfektní, počáteční obavy z toho, jak asi vypadá "bezpečnost po africku", se velice rychle rozplynuly. Dokonce se dá tvrdit, že Zambezi je bezpečnější než evropské řeky, protože je širší, a tak je člověk vždycky poměrně daleko od nebezpečných skal.

Na výběr jsou dvě varianty - bez pádlováním a s pádlováním. Ta s pádlováním je rozhodně zajímavější - nelze totiž současně pádlovat a držet se lodi, takže se můžete vsadit, že nakonec z raftu vypadnete. A pokud máte vodu rádi, je plavání v peřejích ještě lepší než jejich zdolávání v raftu.

Já sám jsem vypadl hned třikrát. Poprvé na nejdelší peřeji celé trasy. Seděl jsem na levé straně a měl jsem co dělat, abych nepřepadl do vody, když nás nakopla vlna a lidé z levé strany se poroučeli přes hlavy těch, kteří seděli napravo, do vody. Tedy naprosto na opačnou stranu, než jsme očekávali. Podruhé jsem vypadl, když jsem chtěl zabrat pádlem, a najednou nebyla vedle lodi žádná voda, o kterou bych se mohl opřít. A potřetí jsme vypadli všichni, když jsme otočili raft.

 25.-27.srpna 2000 - Krugerův národní park podruhé

 21.-25.září 2000 - Namibie

    Hlavní stránka